Čapí hnízdo v Bohuslavicích

O něco výše si můžete přečíst teoretické poznatky o životě čápů, převzaté z Wikipedie. Většina z nás ještě před dvěma lety o čápech věděla jen to, že se jedná o bíločerného ptáka s dlouhýma červenýma nohama a zobákem, kterým hlasitě klape a požírá žáby. A prý nosí děti…

Dnes o těchto ptácích víme mnohem více a odlehčenou formou se o své poznatky rádi podělíme. Následující řádky vychází z přímého pozorování chování našich čápů na hnízdě, které nemuselo vždy být v souladu s běžným čapím životem, jak si o něm můžete přečíst jinde. Původní text shrnující sezónu 2019 byl doplněn o nové poznatky získaný v průběhu let 2020 a 2021. Záznam výkladu o průběhu hnízdní sezóny 2021 můžete zhlédnout v následujícím videu:

Jarní migrace

Na jaře se čápi vrací do Česka přibližně od konce února do poloviny dubna, i když čas jejich návratu závisí na podmínkách v zimovišti i na trase migrace. Dříve se obvykle vrací čápi migrující západní cestou. První přilétá většinou samec, samice až jako druhá (není to však vždy pravidlem). Pokud se čápům v předchozím roce na hnízdě dařilo, snaží se na něj opět vrátit (jsou věrnější hnízdu více než partnerovi). Na hnízdě se mohou objevit i mladí čápi, kteří ještě nejsou pohlavně dospělí, případně se chystají hnízdit poprvé. V takovém případě se na hnízdě může krátkodobě zdržovat větší počet čápů. Pokud se následně na hnízdo vrátí původní majitelé, dojde k boji. Konflikty mohou být i krvavé, ale většinou rychle skončí vytlačením a vyhnáním jednoho ze soků z hnízda. Čápi se zakusují zobákem do křídla nebo krku oponenta a snaží se ho shodit z hnízda.

Úprava hnízda

Hned po příletu začínají oba čápi s úpravou hnízda pro novou hnízdní sezónu. Z okolí přinášejí na hnízdo klacíky i silnější větve, které šikovně zaplétají po obvodu hnízda. S většími větvemi občas zápolí oba naráz. Jako materiál pro výplň vnitřku hnízda nosí na jaře stařinu (suchou trávu) a suché listí, později v létě čerstvě pokosenou trávu nebo seno. Výstelku neustále doplňují a vyměňují až do doby letuschopnosti mláďat. K úpravám hnízda může docházet i těsně před jeho opuštěním.

Potrava a stravování

Čáp bílý je masožravec a v našich podmínkách se obvykle živí hmyzem, obojživelníky, plazy, rybami a drobnými savci. Při krmení čápat byly pozorovány žížaly, ještěrky, hmyz (kobylky a brouci), slepýši, užovky, zmije, myši, rejsci, hraboši, potkani, různé druhy ryb včetně štiky, ale i odpadky lidského původu (kuchyňské zbytky, odřezky stažených kůží). Žáby a jiní obojživelníci se mezi konzumovanou potravou vyskytují velmi vzácně. Kořist čáp usmrcuje úderem zobáku a polyká ji vcelku. Větší kořist (hraboš, potkan) před pozřením “naklepe” zobákem. Čápy často přitahuje činnost zemědělských strojů, které jim usnadňují sběr potravy. Jedná se většinou o sečení, podmítání a orbu, po kterých se čápi snadno dostanou k hmyzu nebo hlodavcům.
Přímo na samotném hnízdě se dospělí čápi až na výjimky nestravují, protože potravu polykají bezprostředně při lovu. Jediná možnost sledovat je při konzumaci je krmení mláďat, kdy dospělí čápi zpětně pohlcují potravu, která je nad síly čápat. Do hnízda přináší rodiče potravu již usmrcenou a vyvrhují ji z volete. Vyvržená potrava je natrávená a tak jsou čápata schopna pozřít i větší kusy (např. ryby). Výjimečně se může stát, že kořist je ještě živá a může tak být pro čápata nebezpečnou (např. krtek svými drápy).

Vyměšování

Čápi vyměšují moč i trus zároveň ve formě bílé kašovité hmoty. Při vyměšování (tzv. “vyčápnutí”) se staví na okraj hnízda ocasem ven tak, aby trus (tzv. “čápanec”) hnízdo zbytečně neznečišťoval. I několikadenní čápata se pudově otáčí v hnízdní jamce ocásky ven a jakmile jsou schopna pohybu, chodí konat potřebu na okraj hnízda. Vyčápnutí velmi často předchází odletu z hnízda (odlehčení těla). S blížícím se trvalým odletem z hnízda “čistotnost” čápů klesá, stejně jako do hnízda kálí čápi bez vztahu k hnízdu (cizí návštěvy). Nestravitelné části potravy (srst, peří, kosti, případně hlínu) čápi občas vyvrhují ve formě hnědých valounů, které poté při úklidu shazují z hnízda.

Komunikace

Dospělí čápi mají zakrnělé hlasivky a dorozumívají se převážně klapáním zobáku, případně syčením a “štěkáním”. Klapání zobáku je poměrně hlasité a slyšitelné na velkou vzdálenost. Na hnízdě čápi klapají zobákem (a zaklání přitom hlavu) při vítání partnera, případně pokud na hnízdě ležící čáp vstane. Je-li klapání doprovázeno syčením a rozpínáním křídel, jedná se o varování a zastrašování vetřelce – cizího čápa nebo dravce. Štěkání se často objevuje při práci na budování hnízda, při přetahování se o materiál mezi čapím párem. Zaznamenali jsme ho i po návratu rodiče při kroužkování čápat (výstraha).
Prvním zvukem, který čápata vyluzují, je pípání při klubání. Může být slyšet hned, jak se ve vajíčku objeví malý otvor. Později čápata pískají a syčí, a to především žadoní-li o potravu. V pozdějším věku vyluzují zvuky připomínající spíše kvičení selat (ve vyšším věku i chrochtají). Zároveň začínají též klapat zobáky a v nebezpečí syčet a rozpínat křídla. Přibližně do dosažení letuschopnosti v případě nebezpečí upadají čápata do stavu strnulosti (akineze) a dělají mrtvé. Do strnulosti se čápata dostávají buď po zvukovém povelu rodičů, nebo vnějším dotekem. Toho se využívá při kroužkování (čápata se přikryjí). V pozdějším věku již aktivně brání hnízdo společně s rodiči nebo i samostatně.

Páření

Čápi se páří velmi záhy po příletu na hnízdo, jakmile je ustanoven pár. Může docházet i k páření mezi čápy, kteří v minulosti partnery nebyli. Četnost páření je zprvu velmi vysoká, po snůšce prvního vejce poněkud klesá a po snesení posledního vejce snůšky již k páření nedochází. Čápi se občas opětovně páří (bez účelu plození potomstva) až během pozdního léta před odletem (často již po odletu čápat).
Při páření vyskočí samec samici na záda, která poněkud roztáhne křídla, aby se o ně samec mohl zapřít a lépe udržel rovnováhu. Poté dojde ke spojení obou čápů kloakami. Během tohoto aktu klape samec zobákem a přejíždí s ním samici po krku. Mladí čápi mohou být nezkušení a pokoušejí se o páření v polohách, ve kterých nemůže ke spojení dojít.

Sezení na vejcích

Čápi mohou snést až šest vajec. Obvykle je snáší v odstupu po dvou dnech. První vajíčko je často ponecháváno bez ohřevu, aby se prodloužil čas jeho vývoje a líhnutí čápat proběhlo v kratším intervalu. V sezení na snůšce se následně poměrně pravidelně střídají oba rodiče. Čas na střídání (nevstane-li sedící čáp sám) je naznačován lehkým poklepáním zobákem na záda a ocas sedícího čápa. Nesedící čáp se obvykle létá nakrmit mimo hnízdo. Přestože čápi ve tmě vidí dobře, nočnímu létání se většinou vyhýbají a nocují spolu na hnízdě. Při návratu na hnízdo za zhoršené viditelnosti se čápi navzájem identifikují klapotem za letu. Je-li identifikace nedostatečná, může dojít ke konfliktu i mezi partnery. Čápi chrání vajíčka před chladem a nepřízní počasí, přičemž je ale pravidelně kontrolují, zobákem otáčejí a přerovnávají. Taktéž doplňují a vyměňují výstelku hnízdní jamky. V případě, že dojde na hnízdě k výměně partnera (čáp vyžene původního), pak nově příchozí zničí vejce předchozí snůšky.

Líhnutí čápat

Čápata se začínají líhnout zhruba po 32 dnech, většinou v odstupu 1 – 2 dnů, podle toho jak byla snesena vejce. Na povrchu vajíčka se objeví dírka (a je slyšet pípání), kterou čápě postupně rozšiřuje. Nakonec zobáčkem s vaječným zubem oddělí celý vrchlík vajíčka a dostane se ze skořápky. Při vylíhnutí na sobě čápata mají šedé prachové peří a zcela černé zobáčky i nožky. Rodiče nadále sedí na hnízdní jamce, ve které zůstávají jak čápata, tak dosud nevylíhlá vejce. Skořápky vajec čápi nejprve vyhodí z jamky, později z hnízda pryč (nekonzumují je).

Péče o čápata

Ihned po vylíhnutí se čápata dožadují potravy, kterou jim rodiče začnou nosit na hnízdo. Ačkoliv je čáp bílý masožravec, na rozdíl od dravců postrádá ostrý zobák, kterým by mohl kořist porcovat. Potravu tak rodiče čápatům přináší vcelku ve voleti a zpětně ji natrávenou vyvrhují. Větší kusy, které nejsou čápata schopná pozřít, spořádají opět dospělí. V pozdějším věku čápata často nenechají rodiče potravu v klidu vyvrhnout, ale dobývají se jim sama do zobáku. Zdravá mláďata nejsou vůči sobě agresivní, starší a větší však mají v soubojích o potravu výhodu.
Pokud se hnízdo nachází v dobrých podmínkách, nemají rodiče problém uživit i 5 čápat. V případě, že je potravní nabídka omezena nebo je čápě nemocné či nějak postižené, rodiče ho zlikvidují v zájmu přežití ostatních mláďat. Obvykle ho svrhnou z hnízda, výjimečně i pozřou.
V prvních 14 dnech po vylíhnutí zůstávají rodiče sedět na hnízdní jamce s čápaty a chrání je před nepřízní počasí (chladem a deštěm). S růstem čápat a jejich větší pohyblivostí (po 3 týdnech se již staví na nohy) nechávají jamku stále častěji odkrytou a sedají na ní jen v nutnosti. Neposedná čápata se již často nechtějí nechat zakrývat. Pohybovou aktivitou čápat se jamka též postupně vyplňuje, až zcela zanikne, a po zbytek hnízdění je povrch hnízda plochý.
Rodiče chrání čápata i nadále před meteorologickými vlivy. Dokud to velikost mláďat umožňuje, zakrývají je před deštěm zalehnutím, později nad nimi alespoň stojí. Jakmile čápatům naroste svrchní bílé peří, jsou vůči dešti již odolná sama. V případě intenzivního slunečního svitu se rodiče staví na hnízdě tak, aby tvořili svým tělem čápatům stín. Mladí čápi se navíc během dne otáčejí zády ke slunci. Dospělí čápi se rádi koupou, vystavení peří vodě paradoxně zvyšuje jeho odolnost vůči dešti.
Za vysokých teplot nosí rodiče čápatům vodu z řeky ve voleti. Následně ji nechávají vytékat ze zobáku a čápata ji polykají. Taktéž v průběhu veder si čápi (dospělí a později i čápata) kálí na nohy, bílý trus jim svým složením pomáhá snižovat tělesnou teplotu.

Další vývoj čápat

Čápata se zhruba po 3 týdnech od vylíhnutí začínají stavět na nohy a nemotorně se pohybují po hnízdě. Většinou však ještě leží, kromě krmení a vyměšování. Rychle jim roste svrchní bílé peří i černé letky. Ty jsou pak nejdůležitější pro samotný let čápa. Růst dlouhých křídelních a ocasních letek trvá 2 měsíce, což odpovídá době potřebné pro kompletní opeření mladých čápů. Ve stejné době přepeřují i dospělí čápi (vždy mimo období migrace).
Na hnízdě zůstává stále nejméně jeden z rodičů, ale taktéž po 3 týdnech ponechávají mladé na pár minut o samotě (často při nošení vody k napájení). Po 5 týdnech zůstávají čápata bez dozoru celou hodinu. V té době již čápata běžně chodí.
Zhruba ve věku 4 týdnů nastává čas na kroužkování ornitologem. Provádí se pouze na dostupných hnízdech. Čápata již musí mít vyvinuté končetiny, ale nesmí ještě aktivně prchat z hnízda.
Po 6 týdnech začínají čápata zkoušet stát na jedné noze, což je běžná pozice dospělého čápa při odpočinku na hnízdě. Ve stejné době se začínají objevovat první pokusy o vzlet. Nejprve se jedná o skoky nad hnízdem do stále větší výšky, později o nadskakování proti větru a krátké plachtění. Před prvním letem vyskakují čápata i metr nad hnízdo a za příznivého proudění jsou schopna se nad ním vznášet i několik vteřin.

Trénink letu a osamostatnění

Po uplynutí 2 měsíců od vylíhnutí jsou čápata připravena na svůj velký den. Opeření včetně letek mají plně vyvinuté, zobák se jim začíná barvit do červena, stejně jako nohy mění barvu do oranžova. Rodiče je ještě krmí i napájí, ale již nastal čas na první let. Krmné dávky snižují, aby byla čápata více motivována k opuštění hnízda.
Po nesmělém přešlapování na okraji hnízda a vyčápnutí se pro odlehčení nakonec poskočí, rozepnou křídla – a vyletí. Některá čápata odbydou svůj úplně první let pouze okruhem kolem komína, některá zmizí na hodinu z dohledu. Postupně opouštějí hnízdo na stále delší dobu.
Drží se ve společnosti rodičů, se kterými se učí na zemi sama lovit a sbírat potravu. Většinou se tak děje na okolních loukách a v blízkosti řeky. Vzdálenost od hnízda, kam se čápi vydávají na lov, se postupně zvětšuje. Zároveň celá čapí rodina trénuje let, za vhodného počasí krouží i desítky minut vysoko nad hnízdem a vydává se na výlety do okolí (až 10 km daleko).
Doba pobytu mimo hnízdo se stále prodlužuje, ale na noc se čápi stále vrací domů na hnízdo. Rodiče mladé stále přikrmují, i když množství potravy snižují až do chvíle, kdy jsou čápata nucena živit se zcela sama.
Trvající přikrmování může vést k náhlé agresi mezi sourozenci. Agrese se však projevuje pouze v přítomnosti rodičů (při krmení), jinak spolu mladí čápi mimo hnízdo vycházejí v dobrém (občas i na hnízdě). Napadaný jedinec se většinou zdržuje mimo hnízdo, avšak v jeho blízkosti.
Těsně před odletem na jih se mohou mladí čápi toulat ve větší vzdálenosti od hnízda a navštěvovat hnízda cizí, kde krátce pobydou, případně i přenocují. Návštěva může i nemusí skončit agresí ze strany domácích čápů.

Podzimní migrace

Od poloviny srpna přichází čas odletu do teplých krajin. U většiny čápů opustí hnízdo nejprve mladí čápi (kteří dále migrují v hejnech) a až později postupně dospělí. V našem případě (rok 2019) držela rodina spolu a odletěla naráz společně. Ve dnech předcházejících odletu bylo na hnízdě pozorováno “rituální” chování ve formě přerovnávání větviček a tance se skoky. Říká se, že tak se čápi loučí s hnízdem.
V roce 2020 odletělo nejstarší čápě zcela samo poměrně brzy, ostatní tři o necelý týden později. Rodiče si následující den zkontrolovali okolí hnízda, zda někdo nezůstal – a pak se vydali spolu na cestu. O rok později odletěli všichni čtyři mladí společně nečekaně brzy, oba rodiče je následovali až o 10 dní později.
Čápi odlétají na jih poměrně brzy z toho důvodu, že ke svému letu jakožto plachtící ptáci využívají vzestupné vzdušné proudy (konvekci), které se vyskytují za teplého počasí. Taktéž se vyskytují pouze nad pevninou, proto čápi pokud možno nelétají nad rozsáhlejšími vodními plochami a nad mořem. Na cestě do Afriky tak směřují buď západní cestou přes Gibraltarskou úžinu nebo cestou východní přes Bospor a Dardanely, Blízký východ a Egypt.
Bohuslavičtí čápi patří ke skupině, která táhne na jih východní cestou. Cesta je obtížná a v jejím průběhu zahyne až 60 % čápat (vyčerpáním, nepříznivým počasím, nezáměrným i záměrným zásahem člověka). Mladí čápi zůstávají obvykle v Africe až do dosažení pohlavní dospělosti (3 roky), až poté se vrací do Evropy. Není to však pevným pravidlem, byli odečteni i mladí čápi, kteří se vrátili domů již po jednom či dvou letech.
Zcela výjimečně se na území Česka (hlavně na jihu Čech a Moravy) vyskytují nemigrující čápi, kteří zde přečkají zimu. Pro čápa nejsou problémem nízké teploty. Tělo izoluje peří a teplota končetin může klesnout až k 0°C, aniž by se tkáň poškodila. Za silných mrazů nebo vysoké sněhové pokrývky však čápi nemohou získat potravu a musí být přikrmováni člověkem.

Nedospělí čápi

Mladí čápi se před dosažením pohlavní dospělosti většinou nevrací do střední Evropy. Do svých 3 či 4 let věku setrvávají v Africe, v Izraeli nebo se v letním období pohybují v Turecku či jižním Balkánu. Není to ovšem absolutním pravidlem, kupříkladu Bivoj zahynul ve věku necelého roku v Maďarsku. Též není jistý návrat čápů do rodného kraje, ač se takové případy stávají. Kupříkladu Betynka vylíhlá v Meziměstí hnízdí v Trutnově, ale Bohunka pocházející od Drážďan se do svého rodiště již nevrátila.