Čapí hnízdo v Bohuslavicích

Druhá etapa letošního turné po čapích hnízdech na Trutnovsku a Náchodsku proběhla ještě před kroužkováním. Stalo se tak za úmorného vedra v sobotu 18. června. Kromě kontroly obsazenosti hnízd byla zaměřená na zjištění přítomnosti a počtu čápat. Celkem jsme navštívili 13 hnízd, přičemž na 7 z nich se nacházela čápata v počtu dvou až čtyř jedinců (dohromady 20). Několik hnízd bylo naopak zcela prázdných, bez přítomnosti čápů.

Dopolední Lukášův výjezd

Před polednem se Lukáš (beze mne) vydal do Vlčic a Bohuslavic. Na obou hnízdech se nacházela pouze dvě čápata. Ve Vlčicích pravděpodobně také nastal nějaký problém, neboť v minulosti tamní čápi vyváděli opakovaně čápata čtyři. Na našem hnízdě zastihl celou rodinu, mladí zrovna žebrali na Bohdanovi trochu vody.

Jedeme do Náchoda

Odpoledne vezl Lukáš rodiče do České Skalice, přibral mne po cestě. Hnízdo na sloupu před Řezníčkovým statkem v Batňovicích bylo prázdné. Na komíně sušárny stál jeden čáp. Z České Skalice jsme se vydali do Náchoda. Hnízdo se nachází hned vedle Metuje poblíž hranice s Polskem. Letos jsme ho již dvakrát kontrolovali s Danutkou, takže jsem Lukáše zkušeně vedl na místo. Komín je totiž docela za bukem, vlastně za břízou. Na hnízdě stál dospělý čáp a nakonec jsme napočítali čtyři dračí hlavičky. ELSA kroužek rodiče se kvůli přílišnému tetelení se vzduchu horkem nepodařilo odečíst. V řece jsme také zahlédli lovit volavku, ale jak nás zaregistrovala, odletěla pryč.

Přesun na letiště

Z Náchoda jsme jsme se přesunuli na letiště u Nového Města nad Metují, kde Lukáš provedl opravu meteorologické stanice. Ta byla vyřazena z provozu po blízkém úderu blesku při bouřce. Hned vedle areálu letiště se nachází hnízdní podložka, která je však zcela pustá. Místo čápů se z oblohy snášeli parašutisté. Po úspěšné opravě jsme vyrazili do Bohuslavic. Ne však nad Úpou, nýbrž nad Metují. Zde jsme však čápa nespatřili, místní komín byl zcela opuštěný a zpustlý.

Slavětín a okolí

Další navštívené hnízdo nemohlo zklamat. Domov Slávka a Slávinky ve Slavětíně je přece pod kamerovým dozorem. Ze země jsme toho nakonec příliš neviděli, na hnízdě stál jeden z rodičů a vykukovalo jedno z čápat. Ostatní poctivě hnízdováleli. Ve Veselici jsme za omamné vůně kvetoucích lip zburcovali všechny místní trhače. Ještě že byli zavřeni za pevnými ploty. I tady rodič pečlivě stínil své dva potomky. Ti jsou zjevně jen o pár dní mladší než naše čápata. Jeden nakonec vyšpulil zadeček nad okraj hnízda – a vyčápnul se na nás. Z Šestajovic jsem si odvezl další černé čapí pero, které leželo přímo pod hnízdem. Na něm opět stínil rodič tři čápata.

Vzhůru na Jaroměř

Přes Josefov jsme dojeli k hnízdu na Brdcích, známému též z webové kamery. Na něm čapí táta (prvorodič) s kroužkem CZP CE230 hlídal své tři ještě poměrně malé potomky. Projeli jsme městem a zamířili do blízkosti dálnice D11 k Cihelnám. Zdejší hnízdo však bylo zjevně dlouhodobě opuštěné. V Heřmanicích stál na hnízdě jeden čáp. Podle jeho chování jsme usoudili, že na komíně nejsou ani vajíčka, ani čápata. Stál totiž ve směru, kdy hnízdo nestínil. Chtěli jsme ještě zajet do Vlčkovic, ale plán nám zhatila uzavírka silnice. Ještě než jsme dojeli k zákazu vjezdu, Lukáš u obce Běluň dupl na brzdy. Hned vedle silnice totiž spatřil čápa na louce. “Zetorky” sice nebyly nejčerstvější, ale bylo vidno, že lov se dařil.

Cesta zpět

A to bylo pro dnešní den vše. Zajeli jsme si ještě do Jaroměře na zmrzlinu. Cestu nám “zpříjemnil” silně dýmající automobil před námi. Kouře z něj bylo jak z parní lokomotivy a odér taktéž podobný. Nakonec musel zastavit vedle silnice, protože mu nejspíš puknul kotel. Lukáš vyzvedl rodiče v České Skalici a hurá domů. V Batňovicích byl večer komín prázdný. Jeho obyvatel však sbíral čerstvé “zetorky” na louce nedaleko od našeho domu.