S rostoucím počtem příznivců našich čapích hnízd narostl v roce 2021 i počet jimi vyprodukovaných veršů, básniček či vtipných a pohotových komentářů, týkajících se dění na tom či onom hnízdě. Všechny vaše výtvory neúnavně zaznamenávala Blanka Hakenová. Pouze záznamy z konverzací v Bohuslavicích a Trutnově zaplnily celých 111 stránek textového dokumentu. Proto jsem na tuto stránku vybral pouze nejlepší a nejzajímavější díla. Jsou řazena chronologicky a většinou se týkají konkrétních událostí. U některých jsou uvedená i data publikace a jména autorů.
Neupravené kompletní soubory ve formátu PDF obsahují veškerý sebraný obsah, který nebyl dále nijak upravován najdete zde:
Sbírka čapí poezie 2021 Bohuslavice & Trutnov (1,7 MB)
Sbírka čapí poezie 2021 Mladé Buky (0,5 MB)
Tak přeju tady všem, ať nezamrznem s úsměvem.
Když sejde se čápi rodinka celá. Ať je tu jen nálada skvělá.
Bohunka klape na Bohouše. Už nám zase hrají, cože?
No tak pospěš Bohunko. Chvátneme si malinko.
Ať se rychle střídá den a noc. 22 dní už není moc.
Možná dříve přiletíme. A tím všechny překvapíme.
Do Bohuslavic hrajeme na přání. Píseň co smutek zahání.
Bohunce a Bohouškovi co klapají.
A lidičkám, kteří tu na ně čekají.
Od Miro Žbirky “Už len 22 dní”.
Ať jim v návratu nic nebrání.
Varovala žába žábu.
Nevystrkuj moc tu bradu.
Potkala jsem hraboše.
Co se schoval do koše.
Bojí se i zmije, podívejme na hada.
Čím to asi bude, to je ale záhada.
Bojí se i slepý krtek.
Radši do nory zpět útěk.
Co je mohlo všechny polekat?
No jasně, čápa slyší zaklapat.
Bohouš až tu přistane, ze skrýší je dostane!
Pod komínem na dvorku, našel Bohouš zetorku,
zahodil ji do koše a odlít na hraboše.
Co to děláš pacholku, zahazovat zetorku?
Můj lov ten má jistý háček, na komíně řve Plaváček,
jeho chřtán je bezedný, hady hltá na bedny.
Komíne, komíne. Komíne na Kaře.
Kdypak se Bohunka s Bohouškem ukáže?
Bohouš už je na komíně.
Opájíme se ve víně?
Opojení není z vína.
I když pěkná kocovina.
Bublinky až do oušek.
Ano je tu Bohoušek.
Bohoušku vydrž ještě nějakou tu hodinku,
pak s Bohunkou založíte novou rodinku.
Bohoušku, Bohuslave, nekloň smutně hlavičku,
tvá krásná paní už vzduchem plave, máš ji doma za chviličku.
Zdržel ji jen déšť a vítr velký, ty to znáš, váš čapí život není lehký.
Na mapě hnízd je hodně bílých míst.
Je spousta čápů na trati
a BOHUNKA SE NEZRATÍ!
Bohoušek dnes překvapil,
do Trutnova dorazil,
na hnízdě však bylo pusto,
tak vrátil se na své hnízdo.
Bohoušek idol čapích žen,
po ránu celý je zasněžen.
Bohoušek káně zahání.
Je to čápík výstavní.
Hnízdoválí, nelítá.
Je to zkrátka elita.
Bohunka se nám vrátila.
A všech obav zbavila.
Bohoušek už není sám.
Vrátila se taky k nám.
Opojení teď už dvakrát.
Necháme jim něco zahrát?
To bude celkem bez problému.
Zaklapou nám do tandemu.
Přílet Bohunky – 9.4. (Taťjana Popovová)
Kam upírají se naše zraky stále ? Na komín! I pro pána krále.
Cožpak jsme všichni hasiči, co mají vylézt nahoru, provést požární kontrolu?
I kdepak, pravda je jiná! Tam na vrcholu komína
je krásné hnízdo čapí, což nás však vůbec nepřekvapí.
To hnízdo známe jak svůj dům. Je to mohutný čapí trůn.
O krále s královnou teď máme strach, jsou pořád ještě na cestách.
Tak ať se jim nic nestane a slavný den už nastane!
Tak sláva! Král už se nám vrátil a žezlo třímá v zobáku.
Moc neuklízí, královna tu není, no a tak to má na háku.
Nehnutě stojí, na oblohu hledí, kdy královna už přiletí.
A nám všem zatím adrenalin stoupá. No to je ale napětí!
Konečně! Jako vločka z nebe se snesla naše královna.
Balvanu, co ze srdce nám spadl, tak tomu se nic nerovná!
Vivat Regina! Bůh ochraňuj krále! Ať zazní Óda na radost!
Vaše Veličenstva, ujměte se trůnu!
Věrných poddaných tady máte dost!
Nálada je tady skvělá.
Vždyť čapí rodinka je celá.
I malí čápi přibydou, žádná obava.
To teprve bude pravá zábava.
Hladové krky nakrmit.
Mezi tím hnízdo opravit.
Popsal jsem už celý sešit.
Máme se tu na co těšit.
Klapání, klapání, je tu důvod k jásání.
Klapání do dálky vítr nes.
Klapání, klapání, to je čapí nadání.
Klapání, včera, zítra, dnes.
Bohoušek náš milovaný,
má igelit na zobáku namotaný.
Nemůže ho sundat dolů,
možná s Bohunkou spolu,
sundají ho co by dup
a udělají hopi hup
Až Bohoušek zaklapá, tak současně i zamává.
První máj je zakrátko. Bohouš už má mávátko.
Vzpomněl si na svátek práce.
To bude zase legrace.
Teďkon se to možná hodí.
Po prvním máji ho zahodí.
Jé to je štěstíčko, je tu první vajíčko,
tolik jsme se báli, už jsme se dočkali,
ještě není pátek a už máme svátek,
Bohoušku vejce zahřívej,
klídek Bohunce dopřávej,
ať dalších vajíček se nadějem.
Bohoušek má záda bílá, zima mu je zasněžila.
Nic si z toho nedělá, rád vajíčko zahřívá.
My, co na ně koukáme, virtuálně dýcháme,
monitory žhavíme, jak je zahřát nevíme.
Bohoušek se zahřát umí, Bohunka mu porozumí,
a když už je po jízdě, vystřídá ho na hnízdě.
Bohoušku a Bohunečko, vajíček dnes bude halda,
nakrmit pak všechny dráčky vůbec není sranda.
Vy dva jste rodiče skvělí, přesně tak, jak příroda velí.
A když budou dráčci kvičet, nanosíte žížal třicet.
O Betynce – 21.4. (Dáša Drahokoupilová)
Já jsem Bety, jsem tu nově,
mé bydliště je v Trutnově.
Do dneška jsem byla sama,
dneska jsme tu už dva s váma.
Našla jsem ho u rybníka,
černého jak kominíka.
Občas na mě něco zkusí,
trpělivost míti musí.
Když nás vidí tolik lidí,
tak se i čáp trochu stydí.
Tak nám držte všechny palce,
ať se ťunťa změní v kance
a zvládnem pro začátek
alespoň pár dráčátek.
Dočkala se, je to krása,
Betynka si ho už laská,
založí snad rodinu,
možná každou hodinu.
I když jsi prý nadsamec,
hoď na to už čápanec,
než dostaneš flákanec.
Milí zlatí sedm neděl, z Afriky jsem domů letěl,
po větru i proti větru, přes pět tisíc kilometrů,
bez mapy i bez kompasu, zvládnul jsem celou tu trasu,
my čápi jsme chytří ptáci, bez GPS navigací
najdeme vždy cestu domů, od žiraf nebo i slonů.
Čapí hymna – 25.4. (MeteoSvatoňovice)
Kde domov můj, kde domov můj?
Řeka Úpa z hor tam plyne,
vláček před tunelem houkat uslyšíme,
v dáli září Sněžky štít,
krajem vládne mír a klid.
A tam je to slavné hnízdo,
Kafkův komín, domov můj,
zámek čapí, domov můj.
Naši čápi zlatí, už se vám to krátí.
Nebude to dlouho trvat, dráčata se začnou klubat.
V květnu všude bude capat spousta krásných malých čápat.
A do světa dají znát: Mámo, táto, máme hlad!
Vy se pěkně nalítáte, ale silná křídla máte
a zvládnete v poklidu i velikou rodinu.
Tak jsem dostal nakládačku, cítím se jak blbeček,
zapomněl jsem na “klapačku”, přivítal mě “váleček”.
Rozzuřená moje milá, hned se na mě vrhla,
pořádně mi naložila, pak mě z hnízda svrhla.
Asi zuří ještě dnes, další scény tropí,
štěká na mě jako pes, žádné hopi hopi.
Teď už budu chodit včas, bolí křídlo kloflé,
moje žena, to je ras, já jsem pod pantoflem.
Život je moc křehký, vážit si ho máme.
Občas ale skončí, když to nečekáme.
Život je i krásný, když volnost s křídly stoupá.
Stálo to vůbec za to? To otázka je hloupá.
Z dálky touha volá, vzlétni nad lesem,
velmi dobře vím, ve vašem srdci jsem.
Někdy zvolna plyne ten náš život čapí.
Jindy zase rychle ke svému konci kvapí.
Život je moc křehký a složitý má vývoj.
Vzpomínejte v dobrém, jmenuji se Bivoj.
Možná teď na chvíli rozpláčou se davy.
Musíme však doufat, že přijdou dobré zprávy.
Smrt Bivoje – 7.5. (Dáša Drahokoupilová)
Dnes přišla špatná novina,
odešel velký hrdina,
za duhový most,
škoda je ho dost.
Nepřešlapoval váhavě,
do života šel po hlavě,
a jistě by si zasloužil,
aby tu ještě dlouho žil…
Však přišla rána osudu…
Ne, už víc plakat nebudu…
Ač vyhasl tvůj plamínek,
máme pár hezkých vzpomínek,
a v těch budeš žít s námi dál,
náš udata, ne hnízdovál.
Byl’s úžasný čáp, Bivoji,
tak odpočívej v pokoji…
Povídala žába žábě: Co jsi zase kvákala?
Že prý Bohouš žáby nerad, abych se jen nebála.
Tak si klidně poskakuji, povídám si se tchyní.
Čáp ji zbaštil. Žádná škoda, pletla se mi v kuchyni.
Ale já teď strachy nespím, nezamhouřím oči,
jen uvidím čapí nohu, nevím kam dřív skočit.
Raději se odstěhujem, říká druhá žába.
To byl Kuba, je tu nový, nepáře se s náma.
Loví žabí svačinku, pro svou milou Betynku!
Bohunka hlavičku naklání, asi poslouchá ťukání.
Snad už slyší dráčátko, její milé děťátko.
Co by byl strom bez větveny. Jen holý kmen s kořeny.
Co by byla obloha bez mraků. Jen holá plocha v modrém obleku.
Co by byla úrodná půda bez života. Jen holá poušť a lopota.
Co by bylo mládě bez matky. To samé co zárodek bez skořápky.
Co bez barev byla by duha. Jen široká a bledá stuha.
Maličký čápíček opustí skořápku.
Vydá se zjišťovat, zda je svět v pořádku.
Neboj se, maličký, v tom světě ptačím,
budeš mít všechno, co k životu stačí.
Maminka s tatínkem najíst ti dají
a malí bráškové s tebou si hrají.
Až křídla zesílí a vítr zavane,
svobodně poletíš, kam se ti zamane!
Líhnutí – 17.5. (Pepík Básník)
Dívám se na svět dírkou, kam nepatří klíč,
v tom domečku malém, kulatém jak míč.
Taťka se mnou koulí tam a zase sem,
nedivte se lidi, že se mi chce ven.
V tom domečku malém nejsou žádné rohy,
skrčený jsem celý, už mě bolí nohy.
V tom se bydlet nedá, to je o hubu,
raději se na svět celý vyklubu.
Je to fuška, je to děs, snad to zvládnu ještě dnes…
Rubu jako horník uhlí, už jsem tady celý ztuhlý.
Skořápka je na mě těsná, ať je za mnou dřina děsná.
Je to strašně pomalý, proč nám krumpáč nedali.
Vedle brácha taky mlátí, snad to bílý tvrdý sklátí.
Rubeme, rubeme, snad už venku budeme.
Bohunečko, mé zlatíčko,
nechceš zkusit kanapíčko?
Dnes tě na něj pustím rád
a sám budu vedle stát.
Bohoušku, můj miláčku,
lože nejde na dračku?
Já mám ještě práce fůru,
teď si dělám manikúru.
Bohunečko, to nic není,
já musím jít na čápení.
Pojď sem jenom na chvilku,
načechral jsem postýlku.
Jenže to má malý háček,
v peřinkách už šimrá dráček.
Kubo koukej, dírečka. Budeme mít chlapečka.
To jak jsme se milovali, vyklube se dráček malý.
Skončí tvoje toulání, budem shánět papání.
Ty to asi netušíš, nebude sám, uvidíš.
Klubání na pivovaru – 1.6. (Dáša Drahokoupilová)
Koukej, Kubo, máme dítě! Tenhle malý prcek sní tě.
Začnem pěkně pomalu, dones tlustou žížalu.
Pak přidáme po troše, nakládané hraboše,
neuděláš chybu, když vrhneš i rybu.
Když bude mít ještě hlad, tak to spraví pěkný had.
Zkus se zeptat Bohouše, jenom klape, nekouše,
kampak chodí na zmije, ať nám prcek přežije.
A pak dones stelivo, né abys šel na pivo!
Pluj si krásně na obláčku, čápátko,
šancí k žití dal ti osud malinko.
Však tvá touha s životem se prát,
učí i lidi boj nikdy nevzdávat.
Bivojek, tvůj bratr veliký, je ti ochranou,
spolu létat budete nad nebeskou branou.
Co to kvičí na komíně? Vepřín se už probudil.
Tak se, táto, rychle pochlub. Copak jsi nám nalovil?
Ale nechcem žádnou žoužel, jsme už velká čápata.
Přines aspoň jednu zmiji, ať je pěkně macatá.
Zaslech Bohouš Zetora, jak vyjíždí ze dvora,
mazej sekat na louku, myši tahám z klobouku,
draci zase kvičí hlady, místo myší chtějí hady,
neberou už pohádky, hryzají mi pařátky.
Chudák Kafka netuší, kdo tu na něj zabuší.
Čtyřhlavá jsme saň. Hurá kluci, naň!.
Na nohu nám něco dal, ani se nás nezeptal.
Prý kroužky nám sluší velice. Copak jsme nějaké slepice?
A dneska přišel slavný den. Už nezůstanem beze jmen.
Budeme mít krásný prstýnek. Vy na nás mnoho vzpomínek.
Čápik jménem Horymír. Přinese pokoj a mír.
Brunclík druhý v pořadí. Se tu pěkně vyřádí.
Třetí bude Šemík. Šikovný, jak tatík.
Vesna bude panenka. Krásná jako Bohunka.
Po bouřce je každý generál. Kdo by se tu blesků bál?
Nožky máme jako hromosvody, spadlo trochu více vody.
A umyté kabátky, jsme krásní jako z pohádky.
V srdci velkou odvahu. Zkrátka čapí povahu.
Padl žal polední, když slunce poslední paprsek dalo ti.
Pohladí po zobáčku, už nelétavý ptáčku zůstaneš v paměti.
I když se srdce spojí, přeci jen neobstojí před paní bez soucitu.
Ta paní milý ptáčku nese tě na obláčku do jiných úkrytů.
Poznána námi všemi necháš nám tu na zemi kus svého dědictví.
Neboj se o ně více, vezmem je do náruče, vezmeme pod ochranu děti tvý.
Tak jsem se vám potatil. Abych se první odlepil.
Horymír mi říkají. Už z dálky na mě mávají.
Pod komínem lidi. Z výšky jsou dost pidi.
Jsem silný jako lev. Mám bivojskou krev.
Jeden let není žádná míra, pro zdejšího Horymíra,
ještě párkrát si to zkusí, kam se hrabou tažné husy,
je to letec rozený, není výškou zhrozený.
Vprostřed čápů hromádka, kvičí jako selátka,
vyhoď táto hada ven, budem lítat celej den.
A ještě večer potkana a nebudeme spáti do rána.
Vy pláčete pro mě, ale mě už nic nebolí.
Chcete-li něco říci, můžete cokoli.
Ve svém srdci uchovejte vzpomínku.
Na stejném místě, jak pro mou maminku.
Nešťastná náhoda tomu tak chtěla.
Teď leží vedle sebe, ty naše těla.
Jste hodní lidičky, nezvoňte umíráček.
Váš Bonifác, mladý bukáček.
Poutníček se na další cestu vydal, když i včera večer ho Bohoušek vyhnal.
Šťastný let, milý Poutníčku, potkana či myšku si přibal do uzlíčku
nebo od Irenky buchtičku. Dobrý vítr do křídel ti přejeme.
Horymírku nezlob. Cos špatného sezob.
To se přece nedělá. Šťouchat tátu do těla.
Všichni se tě bojí. V pozoru tam stojí.
Kousek žvance závidíš? Že se ale nestydíš.
Odlet čápat – 11.8.
Sezóna s čápy byla příliš krátká.
Mladí čápi našli ke svobodě vrátka.
Náročné to bylo od začátku, to my víme.
V našem srdci na cestu je vyprovodíme.
Ať bezpečně doletí do cíle naši draci.
A my si u prázdného hnízda počkáme na další generaci.
Velmi dobře věděli, kolik zážitků nám tu měli zanechat.
Tak máme aspoň dlouze na co vzpomínat.
Zavazadlo smutku se zdrží jenom chvíli.
Bohoušku a Bohunko vyrostly vaše děti.
Kampak, asi poletí?
Poletí na jih do Afriky, kde vy to dobře znáte.
Vždyť i vy se vydáte na cestu, takhle vy to čápi máte.
Vychovali jste čtyři a mohlo jich být pět.
Vraťte se nám v pořádku za rok zase zpět.
ABECEDA ČAPÍ (Pepík Básník)
A Afrika je naším druhým domovem. Kam létáme za sluncem.
B Březen je měsíc návratů. Myslíme na to při letu.
C Ciconia je naše druhé jméno. Máme ptačí svobodu, to je naše věno.
D Duté kosti taky máme. Díky tomu dlouhé lety dáme.
F Fíži občas umazané. Potom čisté vykoupané.
H Hopi hopi, to nás baví. Dokud se neobjeví se zobáčky hlavy.
Ch Chrochtat svedou naši mladí. Prý mají hlad, to jim vadí.
J Jeden pár a jeden komín. To nám stačí, to vám povím.
K Klapem na radost i výstrahu. Ničeho se nebojíme, máme v srdci odvahu.
M Myšolov, tak nás taky znají. Lovíme je, dobré maso mají.
P Potkan to je sousto větší. Pstruh, ten ho možná předčí.
Q Qvičí tu draci do dáli, by do chřtánu potkana dostali.
R Ranní mlhy čápům nevadí. Roztáhnou křídla, formu vyladí.
S Seno nejlepší je od Irenky, čerstvé, voňavé. Spolu na něm hnízdoválí, než jim to vítr odvane.
T Termika, vzdušné teplé proudy co nás vozí vzhůru. Takových ptáčků, co to užívají, těch je fůru
U Učíme se užít křídla, v lukách čeká hora jídla, ještěrky a hadice chutnají nám velice.
V Vysoký komín je tady naším domovem. I když Afrika je pro nás jen za rohem.
Z Zimoviště máme na jih v Africe. Zpátky přiletíme, neb se nám tu líbí velice.
Čas hnízdní sezónu svál,
odlít i král hnízdovál.
Odlet Bohouše a Bohunky – 21.8. (Taťjana Popovová)
Nebuďte smutní, lidičky, a otřete si slzičky.
Vždyť čapí hnízdo na KAŘE zase ožije na jaře.
Tak jako po noci přichází svítání,
tak jako po vzletu nastane přistání,
tak se i loučení nahradí vítáním.
Chce to jen čas!
Stejné slzičky budou kapat,
až uslyšíme čápy klapat.
Hnízdo nám opět rozkvete.
Tak už to chodí na světě!
Na rozloučenou s Lotrandem a Zubejdou
Na obzoru ptačí siluety, to Betynčiny děti letí.
Čeká je cesta daleká, cílem je horká Afrika.
My jim můžeme jen zamávat a těšit se na návrat.
Že odletěli, nás mrzí, utíráme si slzy.
Budeme vzpomínat s nostalgií, kde a jak žijí.
Vrcholky stromů se v mlze ztrácí, nejsou tu už tažní ptáci,
kolem čapího hnízda, teď podzimní vítr hvízdá
a krouží hejno černých vran. Vylétly se ze všech stran.
Měsíc udiveně svítí, kde je Bety a její děti?
Dřív, než se nadějem, do hnízda lehnou závěje,
bude sníh, mráz, ouha a zima bude se zdát dlouhá.
Jaro však přijde, jako vždy, i když se někdy opozdí.
Zaraduje se každý z nás, až nastane ten krásný čas.
Budeme vyhlížet Betynku, milou čapí maminku.
Jestlipak se vrátí i Kubíček, toulavý čapí tatíček?
Až na jaře čápi přiletí, nebráníme se dojetí.
Na pozdrav zaklapou zobáky, lidičky už jsme zpátky.
Po dlouhém dni strádání. Po černé noci, přichází svítání.
Byť jen krátký okamžik trvá. Slůvko naděje, byla myšlenka prvá.
Tak jak východ slunce každým dnem nás provází.
V našem nitru očekávání, hluboko se nachází.
Máme se zítřků těšit, máme se bát?
Přijde nějaká změna, teplo či chlad?
I když nová sezóna čapí bude zas jiná.
Těšíme se na jaro, až skončí zima.
Tak svítání každý den naději maluje.
Jsme veselý na duchu a čas čekání rychle se zkracuje.
Bohoušek přes moře zmizel na to ta ta.
Prý na jihu mají sarančata.
Aby po dlouhé cestě neumřel hlady.
Se mu divím, když tady lovil hady.
Já si ještě pohovím, dám si vody hrneček.
Na Bohouška se už nezlobím, schovala jsem váleček.
A kdo na jaře první z nás přiletí, neprozradím.
Stejně tu pořád koukáte do kamery, já vím.
Na hnízdo se bouřka blíží, čapíkům teď neublíží.
Ať si lije a hrom bije, v Africe se v teple žije
a na hnízdě osení, zvládne tvrdší rosení.
Utichlé hnízdo, do tmy se halí.
Čapíci dávno nocují v dáli.
Podzim se krátí, barví se listí,
za chvíli první vločky to jistí.
Pod stromek oblečem teplé svetry,
pak začnem stříhat krejčovské metry.
Bohoušku, Bohunko, jak jste se vyspali?
Zdalipak v Africe jsou také žížaly?
A jaké rybičky tam v Nilu lovíte?
Však nám to na jaře určitě povíte!
Chumelí a padá snížek bílý,
brambory už nesázíme, máme volnou chvíli.
Už je máme na talíři, to je jídlo naše,
dnes se v tuku pěkně škvíří, zítra bude kaše.
A pozítří bramboráky, potom zase kyselo,
to by bylo trochu divný, aby nám nechutnalo.
Bramborová placička jak ji ďála babička,
dědeček je všechny pek´, nechoval se jako šnek.
Ruce mu jen kmitaly, by se děti poměly,
za pár dní pak z brambor guláš, potom zase knedlíky,
vždycky dobrotu si chutnáš, pozveš k stolu jedlíky.
Dnes se zvláštní jídla vaří, na talíři různé zříš,
někdy cizí jídla s chutí sníš, jindy se zas podivíš.
Listí spadlo, pole ztichla, příroda se zklidnila, zima přišla do kraje.
Advent, Vánoce a čekat do jara, až sníh zase roztaje.
Na Svatýho Řehoře, když čápi letí přes moře,
sedlák nabral na vůz brambor, jel je sázet na pole.
Všichni za ním běželi, řádky rychle dělali,
po práci pak s večerem, zdravili se se sousedem.
A než přišlo brambor braní, to vám bylo starání,
by hospodář a všichni doma, v zimě měli pochutnání.
Letos je to všechno jinak, sázeli jsme z podzima,
by jsme čápům přilepšili, ano, bude Oáza.
Přátelům z celé Země děkujeme,
a na čapí křídla s láskou vzpomínejme…
Hnízdo je jak dort z polárky, já až se těším na dárky.
Ale Ježíšek toho má moc, nestihne všechno do Vánoc.
Že však si ví vždycky rady, tak si pozval kamarády.
Však běda! Santův sob si namohl nohu.
A děda Mráz odešel do důchodu.
Jen na čápy je spolehnutí, na jaře se k nám vždycky vrátí!
To bude nejkrásnější dáreček, náš drahý čapí páreček.
Trošku si počkám, nevadí. Oni mi to pak nahradí!
Taký mladý bocian. Priletel na jar rovno k nám.
So zobákom dokorán. Vačší ako krdel vrán.
Hlavu na chrbát si dal. A poriadne zaklapal.
Počuli to malé děti. Ujo, bocian k nám letí.
Tak to je dobrá správa. A až na jar bude zelená tráva.
Privítáme život nový. V Čechách poďakujú tam čápovi.
Nejnovější komentáře