Čapí hnízdo v Bohuslavicích

V letošním roce oslaví Bohunka 13 let svého života. Podařilo se nám o ní získat další informace, ze kterých lze sestavit poměrně podrobný životopis zasloužilé čapí matky. Některé pasáže jsou stále spíše teoretické, ale většina údajů je přesná a ověřitelná. Původní text z 22. dubna 2021 byl aktualizován po třech letech, 28. května 2024.

2011

Bohunka se vylíhla nejspíše koncem května v hnízdě v obci Volkersdorf (zemský okres Míšeň, spolková země Sasko) v Německu. Tato malá obec se nachází přibližně 10 kilometrů severně od centra Drážďan, avšak v poměrně nedotčené krajině s lesy a rybníky. Díky laskavé pomoci paní Undine Straube jsme získali aktuální snímky tohoto hnízda a jeho okolí z 25. dubna 2021. Aktuální vzhled je již po rekonstrukci, která proběhla v roce 2014. Bohunčino rodné hnízdo se nalézá 172 kilometrů ZSZ od jejího současného hnízdiště v Bohuslavicích.

Kroužek se značkou DEH H9931 obdržela při kroužkování 7. července. Zkratka DEH značí kroužkovací stanici Hiddensee (Beringungszentrale Hiddensee). Právě díky kroužku můžeme do dnešního dne sledovat její další osudy. Kolik sourozenců Bohunka měla se zjistit nepodařilo.

Co je však jisté, že se začátkem srpna vydala na svou první cestu na jih východní cestou. Již 30. srpna byl její kroužek odečten v Izraeli v lokalitě Tirat Zevi (Tirat Cvi) u místních rybníků. Odečet proběhl 54 dní po kroužkování ve vzdálenosti 2717 km (vzdušnou čarou) od rodného hnízda. Samotný přesun jistě trval kratší dobu (odhadem 3 týdny) a překonaná vzdálenost byla podstatně vyšší (něco přes 3000 km). Lze předpokládat, že Bohunka pokračovala v dalším letu do východní nebo střední Afriky.

2012 – 2014

Z těchto let nejsou o Bohunce žádné informace. Nejspíš ale pobývala s ostatními mladými čápy v Africe či na Blízkém východě a nabírala životní zkušenosti.

2015

Na prahu dospělosti se Bohunka vydala možná poprvé do Evropy. Zdali v tomto roce již poprvé hnízdila nebo byla pouze jedním z potulných čápů hledajících nový domov nevíme. Netušíme ani to, v jakém regionu přes léto pobývala. Odečtena byla až 26. srpna v Klopotovicích na Prostějovsku v Olomouckém kraji. Jednalo se o dosti pozdní termín, ze kterého lze usuzovat, že již byla na tahu odjinud. V samotných Klopotovicích se čapí hnízdo nenachází.

2016

V tomto roce Bohunku nikdo neodečetl, ale s velkou pravděpodobností strávila hnízdní sezónu opět na území Česka.

2017

Bohunka nalezla nový domov. Na komíně trutnovského pivovaru ji 28. března odečetl ornitolog J. Vrána. Tento odečet je zapsán pouze v registrech Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze, v německém registru chybí. Nejstarší snímek, zachycující jednoznačně Bohunku (je jasně vidět bílá letka na pravém křídle), pochází již z 26. března. Byla na hnízdě první a čekala na svého partnera. S ním v tomto roce vychovala 4 čápata a společně odletěli 23. srpna na jih. O tom zda byl již tehdy jejím partnerem Bohouš můžeme pouze spekulovat. Stejně tak o důvodu, který ji vedl k přesídlení do Bohuslavic.

2018

První pozorování na bohuslavickém komíně od Ireny Najmanové (bez odečtu) proběhlo 29. března, oficiální odečet pak 4. dubna (opět panem Vránou). V tomto roce Bohunka vyvedla 3 čápata. Po jejím odletu 16. srpna byla na komín na podzim instalována první kamera.

2019

Hnízdo již bylo monitorováno kamerou. Společný přílet s Bohoušem 24. března. Odečet nahlášen 26. března. Podle vzájemného chování se zdálo, že se spolu již znali (tj. možná spolu hnízdili již v roce 2018 a možná i 2017). Úspěšně vychovali 4 čápata, se kterými odletěli společně na jih 14. srpna. Čápata byla pojmenována Slávek “Letec” (CE204), Slávek “Rybář” (CE201), Víťa (CE203) a Bobeš (CE202).

Bobeš (CZP CE202) byl zatím jako první z kroužkovaných potomků odečten v květnu 2022 na jihovýchodě Německa. V roce 2023 byl odečten jako hnízdící v Dobroníně u Jihlavy, kde vyvedl dvě čápata. V roce 2024 se do Dobronína nejspíš vrátil znovu. Zároveň se ukázalo, že se jedná o samičku. Víťa (CZP CE203) se v roce 2023 vrátil do rodného kraje a na hnízdě v Otovicích u Broumova vychoval dvě čápata. Na stejné hnízdo se vrátil i v roce 2024, jedná se o samce.

2020

Návrat Bohunky na hnízdo proběhl 4. dubna (odečet nahlášen ve stejný den), Bohouš se na příletu zdržel až do 12. dubna. Díky tomu se mezitím Bohunka spářila s jiným čápem (Melírek), kterého Bohouš po návratu z hnízda vyhnal a jeho vejce zničil. S Bohunkou poté vyvedli 4 čápata. Ta odletěla na jih 20. srpna, rodiče pak o den později. Čápata byla pojmenována Bivoj (CE401), Ctirad (CE399), Šárka (CE398) a Plaváček (CE400).

Bivoj (CZP CE401) bohužel zahynul na východě Maďarska v dubnu 2021. Ctirad (CZP CE399) byl odečten v Polsku nedaleko Osvětimi v březnu 2024, v květnu téhož roku evidován jako hnízdící tamtéž, neznámého pohlaví.

2021

V tomto roce čekal na Bohunku naopak Bohouš, a to 8 dní – od 1. až do 9. dubna (odečet nahlášen ve stejný den). Celkový počet snesených vajíček se zastavil na pěti. Vylíhlo se všech pět čápat, nejmladší z nich (Pětníček) však i přes snahu rodičů uhynulo na zranění způsobená sourozenci. Vzletnosti tedy dosáhla 4 čápata, která vyrazila na jih 11. srpna. Bohunka se vydala na jih společně s Bohoušem 21. srpna (ve stejný den jako v roce 2020). Čápata byla pojmenována Brunclík (CE889), Horymír (CE891), Šemík (CE888) a Vesna (CE890).

2022

Rok velkých změn a tragických událostí. Bohunka přilétla na hnízdo 4. dubna (ihned odečtena), návratu Bohouše se však již nedočkala. Protože nebyl kroužkován, nikdy se nedozvíme jeho skutečný osud. Po čtyřech dnech si Bohunka přivedla na komín nového partnera. Zprvu měl přezdívku “Krasoň”, později dostal jméno Bohdan. Celkem snesla Bohunka 5 vajíček, první však bylo zničeno při konfliktu s cizím čápem (přezdíván “Drsoň”). Vylíhla se 4 čápata, vzletnosti se však dožila pouze 2. Nejstarší a nejmladší uhynula na nákazu aspergilózou. Mladí čápi opustili hnízdo 8. srpna, Bohunka společně s Bohdanem 16. srpna. Čápata dostala jména Radúz (CH181) a Mahulena (CH182), uhynulá posmrtně Ječmínek a Kleopatra.

2023

Bohunka byla doma opět jako první, a to již 30. března. Na Bohdana čekala jediný den, první vajíčko snesla po týdnu společného soužití. Snůška sestávala z 5 vajíček, vylíhlo se všech 5 čápat. Dvě z nich uhynula – nejmladší Žofie celkovou slabostí, druhý nejmladší Arktur se zadusil potravou. Vzletnosti se dožila 3 čápata, přičemž pouze 2 odlétla na jih. Nejstarší Elvíra (CH501) skončila v péči ZS JARO Jaroměř z důvodů infekce v očích (pobývá zde ještě nyní). Vilemína (CH503) odlétla z hnízda 4. srpna do Mladých Buků, Iris (CH502) se k ní přidala při finálním odletu 11. srpna. Bohunka s Bohdanem se 13. srpna dočasně přesunuli na hnízdo do Batňovic, odkud se po třech dnech vrátili domů a 19. srpna definitivně odlétli společně k jihu.

2024

Jarní migrace byla v tomto roce velmi časná, první dorazil na hnízdo Bohdan již 24. března, Bohunka ho následovala 27. března. Sneseno bylo 5 vajíček, ze kterých se během pěti dnů vyklubalo 5 čápat. V době aktualizace tohoto článku byla všechna v dobré kondici ve věku 16 – 21 dní.

Celkově tedy v našem regionu Bohunka letos hnízdí nejméně osmým rokem a za tu dobu vychovala 24 vzletných čápat.