Čapí hnízdo v Bohuslavicích

Životní cyklus slaměného vdovce Bohouše se postupně stabilizuje a dny se tak začínají podobat jako vejce vejci. Po ranní rozcvičce úklid a vylepšování hnízda, svačina, odpočinek a ostraha, odpolední práce na hnízdě, večeře, noční úprava peří a spánek.

Krakonoš vzal v noci na úterý hnízdo do své péče a roztáhl nad ním ochrannou přikrývku oblačnosti. Díky tomu do rána příliš nemrzlo (okolo -1,5 °C). Sněžení na sebe stáhly hory, nad komínem spadlo jen pár neškodných vloček. I během dne se sněhové přeháňky Bohuslavicím vyhýbaly, a tak Bohouše nemuselo trápit bílé hnízdo jako třeba čápy v Žichlínku. Odpoledne se objevilo i slunce, bylo sice chladno, ale sucho.

Během dopoledne byl Bohouš několikrát pro nové stelivo, kterého přinášel opravdu velké množství. Pro seno nejvyšší kvality si létá k traktoru vedle pozemku Najmanových, kde byl též při svých “zápůjčkách” natočen.

Zajímavé bylo sledovat, jak Bohouš reaguje na potenciální ohrožení hnízda. Odpoledne ležel, když okolo proletěl konipas. Ačkoliv se zdálo že Bohouš spí, dobře ho viděl (lehce se pohnul). Okamžitě ale vyhodnotil, že hrozba je zanedbatelná a nenechal se z hnízdoválení vyrušit. Okolo hnízda také často poletuje káně, na kterou Bohouš většinou jen zasyčí a zaklape. Dnes odpoledne se ale objevila nějaká větší hrozba. Bohouš se přiřítil zpět na hnízdo, začal zuřivě klapat a mávat křídly. Pak si lehl a roztáhl křídla, jako by chtěl celé hnízdo obejmout. Všem tím říkal: “Tady je moje místo, koukejte zmizet!”

Velkou část odpoledne a večera pak proležel na hnízdě, než se vydal na pozdní večeři. Čekají nás ještě dva chladné dny, pak se vrátí jarní počasí. A s ním snad konečně i Bohunka.