Čapí hnízdo v Bohuslavicích

Již třetím dnem vyhlíží Bohouš na komíně Bohunku. Počasí se dnes proti sobotě výrazně zlepšilo. Nepadaly žádné srážky, ale ráno slabě mrzlo. Bohoušova záda pokrylo jiní a ze zobáku se mu občas zakouřilo. V pelíšku v trávě mu ale bylo dobře. Po celý den mu pak počasí přálo, vál pouze slabý vítr a slunce se schovalo za mrak jen občas.

Po obligátní ranní rozcvičce se pustil do dalších úprav hnízda, nosil novou podestýlku i větve. Potřebu nového řeziva na komíně mu již od rána připomínal zvuk motorové pily. Ke koníkovi u Najmanových si zalétl pro čerstvé seno. Čas před polednem věnoval Bohouš odpočinku, aby se posléze vrhl na další vylepšení ohrádky. Při ní však došlo k tragické nehodě. Bohouš zabral za vzpříčené větve u hromosvodu a jeho vítězný doutník, který strávil na vrcholu komína celou zimu a věrně čekal na čapí návrat, se poroučel do hlubin pod komínem. Temné zadunění o plechovou střechu signalizovalo konec jeho slávy.

Bohouš se pak vydal pro něco k snědku na okraj lesa nad železniční tratí. Jeho nepřítomnosti využila k návštěvě hnízda poštolka. Nejprve poskakovala po okraji hnízda a nakonec se usadila na vzdálenějším hromosvodu. Být pan domácí na hnízdě, asi by si to nedovolila – nebo by rázem byly poštolky dvě…

Naprostou většinu odpoledne pak Bohouš strávil hnízdoválením a čekáním, jestli se Bohunka konečně objeví. Bohužel se zatím nedočkal. Z ležení ho začal tlačit žaludek, a tak vyplivl pořádný vývržek. Překvapivě ho také hned svrhl z komína, což je jinak činnost vyhrazená Bohunce. Musí se teď o pořádek starat sám a daří se mu to. Zaletěl si pak ještě opět k Najmanovým pro seno do slamníku a následně vyrazil na večeři. Z té se většinou vrací až za soumraku.

Zítra nás čeká poslední den s poměrně dobrými podmínkami pro let. Večer přejde výrazná studená fronta, po kterém se prudce ochladí a dorazí sněžení a mrazy. Nepospíší-li si Bohunka s příletem, musíme my i Bohouš počítat s delším čekáním.