Další měsíc bez čapí rodinky je za námi. Jeden se skládá k druhému a náhle je z nich čtvrt roku. Za tři týdny bude naše čekání v poločase. Co se za uplynulý měsíc stalo?
Na hnízdo stále přilétaly straky, ale frekvence jejich návštěv neustále klesala, až se přestaly objevovat úplně. Ke konci října se les na protější stráni oblékl do zlatých podzimních barev. Počasí nám však příliš slunečných dnů nedopřálo, převažovala spíše mlhavá šeď. Když se počátkem listopadu opět vyjasnilo, byla již většina stromů bez listí. Trávě v hnízdní kotlině se ale dařilo výborně. Její růst přiletěla výjimečně zkontrolovat jedna osamělá, krásně vybarvená straka. Za vzácných slunečných dnů vynikal kontrast zeleného porostu, hnědnoucího lesa a modré oblohy.
Postupující podzim a blížící se zima se začaly projevovat čím dál častěji. Rána doplněná mrazem pokryla vrchol komína závojem jíní a mlha se vlnila nad údolím v podivuhodných pásech. Když mlha klesla o něco níže, vzniklo pod komínem celé mlžné moře, do kterého z hromosvodu shlížel rehek. Přesně tři měsíce po odletu mladých čápů, 20. listopadu, snesly se na hnízdo první sněhové vločky. A o den později sevřel komín a jeho okolí zatím nejtužší mráz letošního podzimu. Než na kraj padla mlha, klesla teplota pod -4 °C.
Okolní lesy jsou již bez listí a pomalu můžeme čekat, kdy krajinu poprvé pokryje sněhová peřina.