Bohouš v rámci krmení čápat donesl v podvečer do hnízda velkou rybu, která v sobě měla háček s olůvkem a dlouhý kus vlasce. Do vlasce se nejprve málem zamotal sám Bohouš. Rybu předal čápatům, kde se jí zmocnil Slávek (CZP CE201), který ji spolknul. Vlasec mu však zůstal viset ze zobáku a jeho druhý konec se zachytil za větve na okraji hnízda. Při snaze zbavit se vlasce se do něj čápě stále více zamotávalo. Nakonec mu vlasec sevřel k sobě lýtka tak, že nemohlo vstát. V té době foukal na hnízdě poměrně silný vítr, a tak hrozilo, že vyděšené čápě mávající zoufale křídly bude z hnízda smeteno. Paní Najmanová kontaktovala ornitologa pana Kafku, který vyhodnotil situaci a vyrazil na záchrannou akci. Po necelých třech hodinách od vzniku problému tak vyšplhal na komín a čápě osvobodil ze zajetí. Po celou dobu akce zde bylo riziko, že ostatní čápata ze strachu seskáčou z komína (což by vzhledem k tomu, že ještě nelétala bylo fatální). Naštěstí ale ztuhla a o únik se nepokusila. Protože uvězněné čápě mělo od vlasce poraněné nohy (a nebylo známo, zda v sobě nemá rybářský háček), uložil ho ornitolog do batohu a snesl dolů z hnízda. Následně bylo čápě dopraveno do záchranné stanice JARO Jaroměř. Zde bylo čápě ošetřeno a rentgenem zjištěno, že v sobě nemá háček, ale pouze olůvko. To ho naštěstí po pár dnech opustilo přirozenou cestou, takže další zákrok nebyl nutný. Jako laxativum dostával rybičky, které si sám sbíral, a tak přišel ke svému přízvisku. S ohledem na již zmíněné riziko skoku sourozenců z hnízda ho nebylo možné vrátil zpět na komín. Zůstal tedy v záchranné stanici až do chvíle, kdy všechna ostatní čápata začala sama létat a krmit se sama na zemi. Mezitím byl přemístěn do voliéry, aby si zvykl na přítomnost ostatních čápů a mohl se sám učit létat. Poprvé se tak proletěl 18. července. A tak přišel čas návratu Slávka „Kafky“ na svobodu a ke své rodině.
Menu