Čapí hnízdo v Bohuslavicích

První červencová neděle byla na hnízdě klidná, místy až nudná. Ráno svítilo sluníčko, během dne se objevily mraky, naštěstí bez deště. I přesto bylo docela teplo, přes +26°C. Už brzy ráno zůstala čápata na hnízdě sama, a tak si mohla organizovat domácnost podle svého.

Dopoledne nastal správný čas pro pořízení fotografií do rodinného alba. Prvně nám před kamerou zapózoval Bivoj, kterého záhy zastínil Plaváček a ukázal všem, kdo je pravým králem hnízda. Čápata pak netrpělivě vyhlížela Bohouše, kdy se vrátí s pořádnou dávkou hrabošů a hadů. Pod dopoledním sluncem bylo teplo a dostavila se žízeň. Proto pravá úpská točená přišla více než k chuti. A když byla cisterna už skoro prázdná, byla snaha zachytit i poslední kapky. Při otočení se zády ke kameře už byl na první pohled poznatelný pouze Plaváček, který má výrazně kratší černé letky. Před polednem nastalo krmení, při kterém se nám všechna čápata vzorně seřadila ke vhazování. Tento snímek bude jedním z kandidátů na budoucí čapí placku. Stejně jako když si po obědě mladí svorně ustlali uprostřed hnízda pod dohledem obou rodičů.

Bohouš se nám ale začal nějak rozpadat. Krátce po poledni ztratil další velké černé brko, které mu ze zad vyfoukl závan větru. Později odpoledne došlo za Bohunčina dozoru k menší letecké nehodě. Nefigurovali v ní naštěstí čápi, ale holub. Ten si příliš pozdě uvědomil, že narušil zakázané pásmo a nestihl však zabrzdit před komínem. Bohunka už po něm vyrazila a holub se jen těsně zachytil na tělese komína pod hnízdem. Za chvíli raději po anglicku zmizel. Zbytek odpoledne byl poklidný, k večeru se více vyjasnilo a mládež opět zůstala sama doma.