Letošní počasí prostě nedá pokoj. Klid noci ze čtvrtka na pátek narušila těsně před půlnocí bouřka, která naštěstí hnízdo těsně minula. Zapršelo jen slabě a krátce, nejbližší blesk uhodil asi čtyři kilometry od hnízda. Do rána pak byl klid, ale výšková cyklona chystala další překvapení.
Ráno mělo klasický průběh – první let pro snídani a následná úprava hnízda, při které tradičně Bohouš nemohl s Bohunkou shodnout, kam umístit kterou větev. O půl sedmé ráno dorazila od jihovýchodu nad hnízdo první vydatná přeháňka. Následovala krátká pauza a v sedm hodin další přeprška. Poté o něco delší chvilka bez deště a následně více jak hodinový trvalý déšť.
Jakmile okolo 10. hodiny déšť ustal, hnízdo ožilo. Bohouš se začal sušit, aby mohl co nejdříve vyrazit na lov. Při svém návratu pak přinesl Bohunce kytici (nejspíše pivoňkových listů), ale příliš na ni nezapůsobil. Seschlá nať zajímala více čápata. Pokusu zaujmout Bohunku se ale Bohouš nevzdal. Sotva vysvitlo sluníčko, vyhoupl se svižně na kameru. Stanovil nový rekord ve výdrži na anti-čapí ochraně, neboť na ní pobyl 1 minutu a 25 vteřin.
Nebyl ale jediným, kdo se chtěl předvést. Ctirad se rozhodl ukázat nejenom Bohunce, ale všem sourozencům, jak to již umí s křídly. Šlo mu to výtečně, zaujal všechny přítomné. Později odpoledne zasáhla hnízdo další vydatná přeháňka, při které se čápata snažila alespoň trochu skrýt pod Bohoušem. Ještě v průběhu deště vypustil Bohouš do hnízda zmiji, o kterou následovala krátká tahanice.
Při strážní službě Bohunky došlo k přílišnému přiblížení hejna racků, což vyvolalo její obrannou reakci. Pozdě odpoledne se dostalo hnízdo doslova do středu dění – vlastně do oka cyklóny. Všechny bouřky se otáčely okolo, zatímco na hnízdo svítilo slunce. Našel se tak i čas na velmistrovo hnízdoválení. Nakonec si bouřky “spásly” veškerou potravu v podobě energie a odumřely, aniž by hnízdo zasáhly. Zato Plaváček se o energii rozhodně bát nemusel, protože při večeři vybojoval obrovského potkana.
