Čapí hnízdo v Bohuslavicích

S ohledem na dnešní pěkné počasí přišel Lukáš s nápadem zajet do Bohuslavic a vyfotografovat čápy i okolí komína. Vyzvedl mne doma autem a před půl desátou jsme již parkovali při vjezdu na čapí loučku. Tam nás poslal její majitel, kterému jsme původně zastavili před domem na druhé straně silnice. Dozvěděli jsme se od něj mimo jiné, že včera proběhlo “vyčesání” čapí loučky bránami, že v okolí pozoroval i čápa černého, luňáka a vedle řeky se objevil i bobr.

Bohunka na hnízdě

V té době byla na hnízdě Bohunka, při pohledu zespodu byla vidět jen její hlava. Při vstupu na louku nás stejně jako pozorovatele přenosu z kamer upoutala světlá skvrna na okraji asfaltového vjezdu. Nejednalo se však o vylitý beton – jak proběhlo na chatu, ale o hromadu popela ze spáleného klestí, vyřezaného v okolí silnice. Na komíně se toho moc nedělo, naši pozornost tak upoutalo jeho okolí. Na suchém smrku na kopci za továrnou (z pohledu kamery za jejími zády) seděly 4 volavky. Jedná se o stejný strom, na kterém loni sedával Slávek “Kafka” po svém vyhnání z hnízda. Volavky často přelétávaly nad hnízdem i vedle něj, ale zdálo se, že čápi si z nich moc nedělají. Ve výšce se pak vznášelo hejno racků. Přešli jsme louku až k řece a Lukáš pořídil několik snímků komínu z podhledu.

Změna stanoviště a přílet Bohouše

Na hnízdě stále setrvávala vleže Bohunka, a proto jsme se rozhodli pro přesun na místo s lepším výhledem. Vystoupali jsme až pod železniční viadukt a přešli po silnici ke kapličce na místo, kde jsme v loňském roce čekali před vypuštěním Slávka “Kafky” na svobodu. Zatímco jsme stoupali k silnici, na hnízdo dorazil Bohouš. Nejspíš ze směru od Trutnova, protože ačkoliv jsme se často otáčeli, unikl naší pozornosti. Nějaký čas pobyli spolu na hnízdě a po chvíli Bohunka vzlétla. Prvně zamířila k Adamovu, ale po několika okruzích nad lesem se stočila k Trutnovu. Pozvolna nabírala výšku, až nám zmizela z dohledu někde nad Poříčským hřbetem. Nad skládkou se rojila hejna racků, mezi kterými ji nebylo snadné rozeznat. Sedli jsme si na mez a čekali, až se Bohunka vrátí. Bohouš na hnízdě občas vstal, vyčápl se, porovnal vajíčko a pokračoval ve svém oblíbeném hnízdoválení. Lukáš se skrz teleobjektiv díval na střechu pod komínem, zda nebude vidět nějakou stopu po shozených vejcích. Ale možná právě kuna je už stihla dokonale uklidit, nebyla vidět ani skořápka.

Znovu na čapí loučce

Čekání nás už příliš nebavilo a navíc se začal krátit čas vyhrazený pro pobyt v Bohuslavicích. Vrátili jsme se tedy dolů k autu na čapí loučku. Chvíli jsme postáli u betonové skruže a pak prolezli roštím na břeh řeky. V křovinách se nacházely stopy práce bobra v podobě několika ohlodaných silnějších větví, avšak již staršího data. Na okraji řeky bylo patrné, kam až za jarní povodně vystoupala voda (cca 1 metr nad současný stav). Pohled na odpadky zachycené na březích a větvích stromů už moc veselý nebyl, bude to nejspíš jeden ze zdrojů, odkud nosí spolu se stelivem čápi odpad do hnízda. Ještě několik snímků komína a nastal čas odjezdu.

Závěrem

Poté, co mne Lukáš opět dopravil domů a vracel se do Trutnova, přeletěla nad ním při přejezdu bohuslavického mostu přes Úpu Bohunka vracející se na hnízdo. Když pak krátce před 13. hodinou jel vlakem do Malých Svatoňovic, viděl čápa (nejspíš Bohouše) na louce hned pod železniční tratí.