V sobotu 22. července 2023 se uskutečnil třetí ročník setkání přátel bohuslavických čápů na “čapí loučce” pod Kafkovým komínem. Letošní termín konání byl zatím historicky nejranějším – a jak se nakonec ukázalo, byla to správná volba. Nejenom s ohledem na aktivitu čápů na hnízdě i mimo něj, ale především z hlediska počasí. Okolo poledne sice oblohu pokryla kupovitá oblačnost, nespadla z ní však ani kapka deště. Naopak společně s mírným větrem udržovala teplotu na příjemné úrovni okolo +23 °C. Setkání se zúčastnilo přes 50 lidí (na společné fotografii je nás 52), kteří však postupně přicházeli a zase mizeli.
Výprava do Vlčic
Na cestu jsem se stejně jako před rokem vydal vlakem z Malých Svatoňovic v 10:00. Soupravou se mnou cestovala Milena z Hradce Králové. V Bohuslavicích jsme na komíně viděli všechna tři čápata ve společnosti Bohunky, Bohdan byl na lovu na “hadí loučce” těsně pod tratí (později přelétl přes údolí řeky ke hřbitovu). Na nádraží v Trutnově se k nám připojili Danutka, Anička a Mirek. Do otevření restaurace zbývalo ještě půl hodiny, a tak jsme se pomalu přesunuli pod trutnovské hnízdo. Pivovarský komín byl ale zdánlivě prázdný, všechna čápata odpočívala vleže.
Lukáš nám k ukrácení čekání nabídnul výjezd za čápy do Vlčic. Nemuseli jsme ani jet až k hnízdu, prvního čápa jsme spatřili na louce hned na kraji obce. Postupně se z krytu terénní vlny vyloupla všechna tři čápata, pilně sbírající všemožný luční hmyz. O něco dále se pohyboval jeden z rodičů, druhý se nakonec ukázal na opačném konci hejna. Čápi si od nás udržovali daleký odstup a systematicky probírali rozlehlou plochu. Před odjezdem zpět do Trutnova nás upoutalo početné hejno velkých černých ptáků, kteří slétli na louku z přilehlých stromů. Jednalo se pravděpodobně o kavky, bylo jich jistě více než padesát.
Oběd u Krakonoše
Zhruba o půl dvanácté jsme dorazili zpět do Trutnova a zamířili na oběd. O naprostou většinu tržby restaurace Krakonoš se v těchto okamžicích starali právě “čápaři”, kterých se zde sešlo okolo dvaceti. Po debatě u dobrého jídla a pití jsme došli k vozidlům a následoval přesun do Bohuslavic. Tam jsme se rozhodli zaparkovat u odbočky k pile, kde již skoro nebylo volné místo. Několik zvědavců okukovalo lampu před mostem, na které seděla Bohunka. Přílišný zájem jí ale nevyhovoval, takže přelétla domů na komín. Celá čapí rodina byla v té chvíli na hnízdě, tudíž jsme podél silnice zamířili rovnou na loučku.
Na čapí loučce
U vjezdu na loučku bylo již před půl druhou téměř 30 lidí. Vzájemně jsme se pozdravili a došlo na tradiční výměnu různých dárků a upomínkových předmětů. Pepík přivezl opět malované kamínky i dřevěné placky, kolovaly různé domácí pochutiny. Brzy se rozproudila debata ve větších či menších hloučcích. Přitom jsme všichni bedlivě sledovali dění na hnízdě i na obloze nad ním. Čápi se nám postarali o zajímavé divadlo, kterému věnuji samostatný odstavec níže. Proběhlo mávání do kamery a společné focení se pomocí dronu. Tohoto neocenitelného pomocníka při monitoringu čapích hnízd pak Lukáš předvedl v akci. Po 15. hodině začal počet účastníků postupně klesat, poslední z nás ale opouštěli louku až o další dvě hodiny později.
Čapí divadlo
Z louky jsme mohli sledovat krmení Bohdanem a po návratu Bohunky z lampy hlasité zastrašování. Elvíra postávala dole na střeše a Bohdan zmizel směrem ke skládce. Z výpravy na smetiště přitáhl čápatům velké kusy kůže. Bohdan s Bohunkou poté vzlétli a kroužili nám v termice nad hlavami, společně s třetím čápem. Jak se ukázalo, byl to jejich černý příbuzný. Stoupali stále výš a výš, až nám zmizeli z dohledu.
V 15:42 přilétli k hnízdu dva čápi a chtěli na něm přistát, Iris s Vilemínou jim to ale nedovolily. Proto si oba sedli na střechu k Elvíře. Všichni jsme měli za to, že se vrátil Bohdan s Bohunkou. Elvíra se načepýřila a zdálo se, že jde žebrat o něco k jídlu. Chování čápů bylo podivné, před Elvírou postupně prchli a přelétli na malé komíny sousední správní budovy. Při sledování dalekohledem se nám nezdál především čáp, považovaný prvně za Bohdana – byl totiž příliš čistý. Při dalším pozorování se ukázalo, že ani jeden z čápů nemá kroužek, tudíž to Bohdan s Bohunkou nejsou. Na komínech tedy stáli zcela cizí čápi, možná z Chvalče. Nebyli nijak agresivní, neútočili ani na Elvíru, ani se nedobývali na hnízdo. V 16:34 oba vzlétli a pokusili se znovu o přistání na komíně, aktivní obrana Iris s Vilemínou je ale od tohoto úmyslu odradila. Úspěšně zahnaly oba dva čápy, proto cizinci začali stoupat do výšky a po chvíli odlétli pryč.
Elvíru to na střeše přestalo samotnou bavit, a tak se v 16:57:09 vrátila za sestrami na komín. Nejprve prudce nabírala výšku, poté přešla do plachtění a po několika okruzích za mírného stoupání bez problémů dosedla zpět na hnízdo. Její přistání bylo doprovázeno nadšeným povykem diváků z čapí loučky. Při zpáteční cestě jsme minuli místního “Vendelína”, plně zabraného do práce s okružní pilou.
Na závěr
Děkuji všem, kteří se zúčastnili letošního setkání. Rádi jsme vás viděli a těšíme se na shledanou i v příštím roce. Snad budou podmínky stejně příznivé a setkáme se opět v větším počtu.
14 komentářů
Nádhera, je fajn, když se čápomilové a čápomilky seznámí i osobně. Mějte se všichni dobře a příště se zase sejděte. Mrzí mě, že já již nikam necestuji. Díky za pěkné fotky i reportáž ze setkání.♥
Parádní reportáž, aspoň takto jsem se mohla zúčastnit 👍díky
Pochvalný komentář mi někam zmizel, proto jen děkuji za všechno, co nám organizátoři i účastníci připravili pro domácí sledování. Včetně čápů ;-)))
Těším se na další setkání :-)))
Úžasné, že se vás tolik sešlo. Dík za text i fotky. Tomáši, mám otázku. Vzhledem k tomu, že Bohdan ze smetiště (firmy?) přitáhne na hnízdo kusy kůže, které nemohou být pro čápata vhodné jako strava, mohlo by se firmu požádat o vhodnou ohradu/střechu? Nepamatuji se, že Bohoušek nosil na hnízdo kůže. Jistě by ochotně pomohli problém vyřešit. Děkuji.
Skládka je tak rozsáhlá, že tohle nikdo řešit nebude. Navíc přesně nevíme, kde tenhle typ potravy získává...
Pomalu abych záviděla - tak alespoň poděkuju za poutavou reportàž a mávám všem zúčastněným.
Tomáši to se vás sešlo požehnaně musí to být krásné vidět je zblízka. Já ty naše vidím občas přeletět nad rybníkem vidím na ně z okna ložnice. Škoda že už jsem tak zvaný ležák a nikam nemohu.
Alespoň takhle Vám dělají radost ☘️
Moc pěkné počtěničko ze setkání ,muselo to být hrozně fajn,krásné fotečky i momentky našich miláčku, určitě je neskutečná nádhera je vidět takto z blízka ,jednou bych to chtěla zažít ,moc děkuji ,že jsem mohla být ,alespoň touto cestou s vámi ...🤗
Jojoj, setkání fajn. Je legrace, že nějaká taková klapačka má tu sílu spojovat lidi 😀 Ještě jsem počkal s dvojící pražských příznivkyň klapaček po odchodu příznivců na místě a měli jsme opravdu velké štěstí. Zničehož nic se na nebi objevila čtveřice kroužících čápů. Ta dvojka v nižší letové hladině šla kvapem na přistání - to byla Bohunka s Bohdanem a druhá výše kroužející dvojka klapaček byli zajisté ty dvě potvůrky co byly vyhnány protileteckou obranou - Vilemínou a Iris, čehož jsme byli svědky ještě všichni příznivci. Pak jsem neodolal a taky navštívil Vlčice, kde jsem našel ty tři kolibříky a jednoho z rodičů přesně na poli dle doporučení Lukáše. Víc mne ale zaujala poloha hnízda. Místní mají naprosto dokonalý výhled na čapíky, stačí jen přijít k oknu. Dále moc nerozumím tomu, jak vůbec to schované hnízdo čapíci našli. Jsou to zkrátka šikulové. Pak jsem otočil ještě M. Buky, kde teda musím konstatovat, že místní klapající omladina má vše na háku. Za tu dobu co jsem tam byl, ani náznak tréninku, jen stojí na hnízdě, koukají, a zobákem zkoumají hnízdo - asi se snaží vykouzlit potravu. Měl jsem štěstí, neboť jsem stihl ještě přistanuvší Betynku, která je chudinka stejně velká jak ta její povedená líná čtyřka mušketýrů. Sotva vyklopila chuděra potravu, hned raději odletěla na opět krásně vybudovanou garsoniéru. Byl to opravdu čapí den, respektive den vyplněný čápy.
Muselo to být krásné a zážitkové setkání. Vidět čápi v životní velikosti je super. Ale ne každý má tu možnost a tak děkuji i za e-maily kde se mohu potěšit jejich krásou a díky Tomášovi a Lukášovi za dokumentaci.
Letos jsem se setkání zúčastnila. Bylo naprosto skvělé. Děkuji za tuto možnost osobního setkání a sdílení té společné radosti. A hlavně za ty úžasné informace a nádherné fotografie našich čápů. Mějte se všichni moc krásně a užívejte léta.
Mám jeden dotaz. Myslím že byli čtyři čápata a co se stalo s tím čtvrtým. Nějak jsem to nezaregistrovala nebo se mi to jen zdálo že vidím čtyři.
Bylo pět čápat a dvě postupně uhynula.