Čapí hnízdo v Bohuslavicích

Včerejší dramatický první let Elvíry ztvárnila Lucie Krystlíková ve formě vyprávění z pohledu hlavní aktérky této události. Se svolením autorky ho zde opět zveřejňuji, jistě se vám bude také líbit.

Čápoviny aneb Elvířin let do nebes

Jmenuji se Elvíra Čápová, jsem čáp, bytem Kafkův komín, Bohuslavice. Moje ségry Iris a Vilemína už mají své první lety za sebou, ale já jsem se úplně kvůli zánětu v očku na let necítila. Co jsem ale cítila, byla velká podpora vás čápomilů, kteří jste mi přáli brzké uzdravení. No, a můj den D je tady. Vím, že vy, lidičky, máte rádi napětí, tak já vám dnes ty vaše nervíky trochu pocvičím.

Dopoledne nic nebude, já si hezky počkám na odpoledne, abych měla víc sledujících. Přece jen beru ohled i na ty, kteří chodí do práce a rádi by mě také viděli ve vzduchu. Sice nevím, co práce je, ale hodně z vás tam prý chodí. Docela by mě zajímalo, co se tam dělá? Třeba bych mohla dát podnět správci kamery na našem komíně, aby nám na hnízdo taky namontoval kameru pro sledování pracujících lidí, abychom věděli, co to ta práce vlastně je. Možná by se nám zalíbila natolik, že by se z nás, tažných ptáků, stali ptáci pracující a nikam do Afriky bychom se nehrnuli. Kdo ví?!

Odpoledne jako dělané na můj první let. Sice jsem chtěla letět až zítra, ale to se tu chystá nějaké srocení čápomilů či co, takže bude pod komínem asi narváno. Dneska je tam jen jeden pozorovatel, Mirek Lokeťák. No, nemyslete si, my čápi o vás všech moc dobře víme, takže ani tahle návštěva nám nezůstala utajena. Také bude větší prostor, aby pan Lokeťák udělal nějaká má fota či videa. Tedy možná, jestli se mi bude chtít pózovat.

Posilněná jsem, větřík fouká, takže teď by to šlo. Je 21. července 2023, a blíží se 14 hodin 13 minut a 27 vteřin, moje chvíle. Cítím to v peří! A už je to tu! Já letíííííííím! To je taková krása!

A teď vám to trochu zdramatizuji. Žádný návrat do hnízda po pár vteřinách jako u mých sester nebude. Mrkejte, kam si to zamířím. Přeeesně! Na čapí loučku! A teď můžete hádat! Vrátím se na noc domů nebo ne? Jen já vím, že se vrátím, hihihi. Ale pochopte:

Chci-li se hvězdou stát,
musím vás šokovat.
Musím se odhodlat k velkému činu,
a proto několikrát komín minu,
loukou se budu toulat krokem čapím,
snad do zobáku i něco lapím,
pak roztáhnu křídla a vydám se k výšinám,
až tam, kde svůj domov na komíně mám.

Božíčku, já jsem z toho letu úplně začala básnit. Snad se na mě Pepík Básník nebude zlobit, že mu fušuju do řemesla.

Tak teď už chápu, kde taťka Bóďa a mamka Bohunka berou ty kobylky a jiné drobné dobroty. Louka je dokonalá samoobsluha. Jen by mě zajímalo, jak to, že mamka se z lovu vrací čistá a taťka poněkud, jak to jen kulantně říci, zaneřáděný. I když… Steaky se tady ulovit nedají, tak pro ně taťka asi létá jinam. Musím vyšpiónit kam! Ale nemyslete si, já i ségry taťku milujeme stejně jako mamku, i když se jeho fiží nebělá jako padlý sníh. Je to prostě náš taťka Bohdánek, ochránce rodinného valu.

Jo, mimochodem, sníh! To je další slovo, které mi není úplně jasné. Předpokládám, že sníh je bílý, ale nikdy jsem ho neviděla, takže nevím, co to je a ani jak vypadá. Musím tedy věřit lidským rčením.

Jé, támhle na střeše je taťka. Letím za ním. Hele, dokonce jsem donutila sletět i ségry. Asi ve mně dřímá síla čapí osobnosti, hihihi.

Volnost je úžasná, ale je na čase uklidnit vaši nervozitu a vrátit se domů. Ségry už jsou na hnízdě i s taťkou. Co to slyším? Hladový řev! Tak to se musím hned vrátit, aby na mě nějaká čapí lahůdka vůbec zbyla. Já vím, já vím, můžu si něco ulovit sama, ale od rodičů chutná všechno líp.

Viděli jste to taky? Iris s Vilemínou mě nepoznaly a normálně si mě dovolily z hnízda odehnat. No nic, budu muset na přistání ještě jednou. Teď už je jim snad jasné, že jsem to já.

A jsem doma! Jo, a to drcnutí do kamery bylo schválně, abych vzbudila ty, kteří u sledování přenosu při čekání na mě usnuli, hihihi.

Tak přátelé, tímto se s vámi loučím a končím reportáž z mého prvního leteckého dne. A hrdě hlásím, že už jsem též vzduchoplavec. Určitě vám všechno ze svého pohledu povypráví ještě Tomáš ve večerníku a Lukáš nabídne několik fotografií. Je mi jasné, že nezapomenou ani na video z mého přistání. Mimochodem: „Pánové, prosím, vyberte nějakou pěknou fotku, ať tam vypadám jako skutečná hvězda, která si užila svých 250 minut slávy.“