Ani v letošním roce bohužel nebudeme na Kafkově komíně svědky úspěšné výchovy pěti čápat. Vyšší moc přírody rozhodla po svém a v průběhu noci na středu se nejmladší Žofie odebrala za duhový most. Co bylo přesnou příčinou jejího úhynu nelze přesně určit, nejspíš se jednalo o několik faktorů. V posledních dnech výrazněji zaostávala v růstu za staršími sourozenci, stále obtížněji s nimi zápolila o potravu, ačkoliv hladem zjevně netrpěla. Nejspíš ji také vyčerpal večerní boj s vláknem zaseknutým v zobáku a ovíjejícím její tělo. Vlákna se sice nakonec zbavila, ale stálo ji to mnoho úsilí. V noci pak skončila zavalená pod vzrostlými čápaty. A to byl nejspíše konečný ortel.
Zůstali jsme čtyři
Večer však ještě nic nenasvědčovalo tragickému ránu. Při oddalování záběru kamery jsme zjistili, že nažloutlá skvrna v dolní části 4K kamery není pavouk ani jeho kořist. Jednalo se o následek jednoho z Bohunčiných zuřivých úklidů – nalepený kousek podestýlky. Bohunka zalehla čápata a Bohdan se věnoval peříčkúře. Po půl jedenácté Bohunka vstala a nechala mladé čápy hodinu na čerstvém vzduchu. Během noci často vstávala a špikovala zobákem okolí důlku. Ve 2:09 vyplivl Čtyřka vývržek a Bohunka znovu zasedla. Někdy v těchto okamžicích vyprchal Žofčin život. Bohdan odlétl ve 4:43 na ranní lov, a když Bohunka vstala, leželo pod ní již bezvládné tělíčko.
Pohřební obřad
Bohdan po návratu nakrmil čápata žížalami a vystřídal Bohunku. Sourozenci nevěřícně strkali zobáčky do ležící Žofie. Bohunka se vrátila s větví a následovalo postupné krmení od obou rodičů. Při něm byl patrný zbytek vlákna, který zůstal v důlku. Nehybné tělo přestalo být pro ostatní čápata sourozencem, začala s ním smýkat sem a tam. Bohdana posedla dopravní horečka, v krátkých intervalech nosil stále nové a nové větve i seno. Za chvíli byl důlek čerstvě vystlán a prokleté vlákno zmizelo pod novým materiálem. Na Bohunku opět vybyla práce hrobníka. Když se ujistila, že Žofii není pomoci, vytáhla ji z důlku a odhodila k okraji hnízda. Až po chvíli se odhodlala odejít od zbylých čápat a v 7:12 svrhla ostatky z komína. Postála chvíli na ohrádce a dívala se za nimi dolů.
Stín smrti tímto okamžikem opustil hnízdo a život se začal vracet do normálu. I počasí se začalo zlepšovat. Zatímco zpočátku byla obloha pošmourná a uplakaná (nad ránem pršelo a poté mrholilo), odpoledne vysvitlo slunce. Proti uplynulým dnům bylo však poměrně chladno, teplota se během dne pohybovala mezi +10 °C a + 16°C. Bohdanovo stavební nadšení vydrželo do deváté hodiny, pak se přepnul do loveckého módu. V 10:30 dorazil s tak velkým nákladem žížal, že se z něj najedla nejen čápata, ale uzobávala i Bohunka. Bohdan poté na chvíli čápata zalehl, po zbytek dne už zůstávala na vzduchu.
Přebytek hadů
Odpoledne a večer uplynuly bez vzruchu. Oba rodiče zásobovali čápata množstvím hadů a brouků. Plazů bylo tolik, že je mladí ani nezvládali zkonzumovat. Jednička se opět vydal na průzkum a postával nad důlkem jako ředitel hnízda. Peříčkúře se zvládnul věnovat sám, ale nepohrdl ani pečlivým máminým zobákem. Jakmile se ukázalo slunce, aktivita čápat okamžitě vzrostla a z důlku vylézala i ostatní. Po Bohdanovu hadím menu v 16:37 se rozvalila po hnízdě a zažívala vydatnou stravu, zatímco otec postával v zesilujícím větru vedle nich. Bohunka dorazila v 17:55 a vysypala další klubko hadů. Čtyřka se vrhl po jednom z větších, nakonec ho musel vyplivnout, protože se mu nevešel do volete.
Za větrného večera se čápata pod dohledem Bohunky raději stáhla do důlku. Bohdan přilétl v 18:52 a po chvíli naservíroval kvalitně uvařenou rybu. Po jídle se pokusil potomstvo zalehnout, ale už mu to příliš nešlo. Draci začínají být příliš velcí. Pod tátou se jim nelíbilo a začali ho rozebírat odspodu. Jedna, druhá, třetí hlava postupně vykukovala ven. Když v 19:52 dorazila Bohunka s listím, Bohdan s úlevou vstal a vyrazil na večerní lov. Bohunka již nekrmila, pouze uklidila v důlku i okolí a zalehla. Až téměř o hodinu později vyplivla pár háďat a po večeři čápata znovu schovala pod sebe. Bohdan se vrátil domů zatím nejpozději v letošním roce – až ve 21:54.
Ač malinká vzrůstem, získala si pozornost.
Mámy maximální péče, které bylo dost.
O dokonalém životě, čápů, občas sníme.
Co nám odloučilo Žofii, se už nedovíme.
I když krátký život, jsme mohli sledovat.
Stačili jsme čápince, krásné jméno dát.
Usnula v černé noci a už se neprobudí.
Malá jizva na srdci pálí a zároveň studí.
Vaše upřímné slzy, nový život zalije.
Vzpomínejte s láskou, navždy Žofie.
(Pepík Básník)
23 komentářů
Ještě předevčírem jsem si myslela, že by to mohla vzhledem ke svému apetitu zvládnout a pomalu se dorovnávat velikostí. Včera už byl vidět velký rozdíl a byla skutečně pasivnější. Škoda Žofinky.
Truchlivá zpráva o Žofince. 😥🥰 Poslední přišla na svět a první ho opustila. Má své místo v mých vzpomínkách. Krásná báseň, dík Pepovi. Jaké vlákno to bylo? Rybářský vlasec v rybě co Bohdan přinesl? Kéž ostatní čápata se ve zdraví vyvinou.
Jestli to byl vlasec či slabý provázek to nevíme, každopádně ho přinesl Bohdan s kusem masa. Důležité je, že se ho povedlo z hnízda odstranit.
Děkuji za objasnění. Ano, hlavní je, že je z hnízda pryč!
Mnoho štěstí a zdraví dráčátkům a velké poděkování Vám, pane Tomáši, za Vaši práci a Váš úžasný sloh! Mám díky Vám velkou každodenní radost ze sledování čapího dění na Karakomíně! S přátelským pozdravem Gabra#
Tak to také prožíváme, poznali jsme, že není radosti bez bolesti... Nahlížíme posmutněle do života Bohunky... Již podruhé v životě se se svým čápátkem loučí a dívá za ním dolů... Snad vidí, jak mládě stoupá po duhovém mostě... Ať se snažím, jak se snažím, moc mi to nejde a slzičky jdou za čápátkem... Zítra bude líp... Přeji nám to všem...
Krásně napsané. Mám to také tak.
Také mám slzy, chudinka Žofinka, než se vyklubala a pak musela uhynout.
Krásný včerejší článek, smutný večerníček. Nekrolog k Žofince , vhání slzy do očí , ale je to nyní u růstu čápat častý jev na hnízdech. Pátý potomek má menší šance na přežití i při dostatku potravy.Budeme na Žofinku vzpomínat, tak jako myslíme na malého Pětníčka.Hnízdo žije, čtveřice čapíků je neuvěřitelně rychle rostoucí skupina potomků Bohunky a Bohdana.Pečlivých a zkušených rodičů. Závěr článku je báseň, citová a pěkná . Tak to umí jen náš Pepík Básník, tu napsal pro Žofinku.Děkuji moc za článek i báseň.
Tak jsme si pobrečeli nad čápátkem. Je ho škoda. Ostatním budeme držet palečky, aby byla v pořádku. 🤣
Zdravím všechny...je to smutné,ale musíme to přijmout tak,jak to je.Zdá se,že i čápi vědí,že smutek se nejlépe léčí prací.Bohdan už nestaví ohrádku,ale bytelnou protikafkovskou barikádu.Oba rodiče jsou bezvadní a o své potomky se starají výborně.Ti už mají pěkně vykrmené biskupy a jistě velkou šanci stát se opeřenými větroni a krály termiky.Pepíkova básnička musela dostat každého...díky.
Žofinku pěkně doprovodil básník za duhový most, i dnešní článek je nápaditý a je z něj také cítit určitý smutek. Někdy zasáhnou přírodní živly, jindy kondice čápat. Doufám, že už moc takových příhod nebude. Přeji jen usměvavé zážitky z čapího života 🙂
Je mi to strasne lito ze Zofinka odesla.Ale i v risi zvirat a ptactva je smrt neuprosna.Budeme prat aby dalsi capata prezila a my se mohli radovat z jejich zivota.M
Jsem že Soběslavi a i když nám taky na komíně hnízdí čápy ,víc k srdci mi přirostli Ti vaši z Bohuslavic.Sleduji videjka i v práci a s radostí se vždy začtu do vašeho povídání.Žofinky je mi líto.Ale jak umí být život krásný tak i smutný.Krasný den všem
Nejen Žofinka, ale i Čtvrtníček odešel, je mi moc líto, že mamka nemůže pomoci. Tak brzy po sobě hned dva. S láskou a slzami v očích budu vzpomínat.
Moc smutný je dnešní den ,tak jsem doufala, že bude krásnější po včerejším odchodu žofinky a ted čtu,že odešel čtyřňísek♥️,přes slzy na písmenka nevidim😭😭je mi to strašlivé lito ,Tomáši vybral jste krásné jméno Arkturus ,miláčku už tě nic nebolí za duhový mostem,pozdravuj žofinku a všechna čápátka která už tam jsou..moc bych sj přála ať zbyla čápátka ve zdraví vyrostou a mají dlouhý život..Bohunečko, Bohdánku,tak krásně se staráte a přesto miláčkové odchází..
...................😭
Smutné krásné počteníčko a básnička pro žofinku nádherná...😭
Krásný komentář ,vzpomínka na Žofinku, které jsme moc fandili, ikdyž báseň na závěr mne už dohnala ke slzám. Možná proto, že je další neštěstí na hnízdě.
Velmi smutný den, díky za to, že jste dali jméno malinkému čápátku, Žofinko je mi tě moc líto, přes slzy nevidím. Básníkovi Pepíkovi také děkuji za nádhernou báseň.
Strašně držím palce, ať se ostatním čápatům daří.
Básnička pro Žofinku je moc krásná. Ale chce se mi z toho brečet. Dvě mrtvá čápátka během dvou dnů.
To je strašně smutné.
Básnička nádherná ,Tomíku tvůj pohled decentní a přesto sedím a brečím .Je to život a v přírodě možná i krutější - což se nám zdá. Ostatním přeji sílu do života a už žádné provázky ,šňůrky či vlasce. Žofinko ty roznášej za duhovým mostem jen radost.
Nějak jsem vypadla ze seznamu odběratelů. Byla jsem na výměně kolena a v lázních. Prosím o opětovné zařazení. Děkuji! Vokrojová
Stačí si ho znovu nastavit.