Čapí hnízdo v Bohuslavicích

V poslední třetině července uzrál čas na letošní třetí návštěvu čapích hnízd v oblasti východního Trutnovska a západního Náchodska. Na některých se již čápata odhodlala k první letům do neznáma, jinde se teprve sbírala odvaha k tomuto přelomovému kroku. Zároveň se jednalo o kontrolu počtu mladých čápů, kteří se dožili okamžiku vzletnosti. V průměru se v čapích domácnostech, které zdárně dovedly čapí misi až k cíli, nacházela tři mláďata. Bohužel je letos i dost hnízd, která zůstala opuštěná nebo se hnízdní sezóna nevydařila. Kromě pozorování a fotografování čápů jsme se s Lukášem vydali i na lov bouřek.

Batňovice a Hronov

Lukáš mě vyzvedl před domem v sobotu 23. července krátce po 10. hodině. Naším prvním cílem bylo čapí hnízdo v Náchodě – Babí. K němu jsme vyrazili přes Batňovice, Červený Kostelec a Hronov. V Batňovicích byla obě hnízda prázdná. Hnízdní snažení před Řezníčkových statkem ukončila jarní bitka čápů a vyhození vajíček. Vítězný pár čápů se usídlil na komíně bývalé sušárny brambor, ale i toto hnízdo je již několik týdnů trvale prázdné. Jeho obyvatelé se asi přidali k hejnům toulavých čápů. K vysokému komínu v Hronově jsme zavítali neplánovaně díky uzavírce hlavní silnice na Náchod. Zdejší hnízdění skončilo neznámým problémem počátkem června a místo je nyní opuštěné.

Náchod

Při příchodu k hnízdu nám nad hlavami kroužil jeden z dospělých čápů. Na komíně jsme zprvu viděli sedět dvě čápata, nakonec se nám ukázala všechna čtyři. Jedno z nich předvedlo tanec i trénink na první let. Zkontrolovali jsem i přilehlou hnízdní podložku, kterou rodiče občas využívají jako letní byt. Byla však prázdná.

Slavětín, Veselice a Šestajovice

Z Náchoda jsme se přes Nové Město nad Metují a Bohuslavice nad Metují (zde zcela pusté hnízdo na komíně) přesunuli do Slavětína. Ze silnice pod hnízdem byli vidět jen dva mladí čápi, záběr webkamery však prokázal domácí pobyt všech čtyřech. Oba rodiče seděli na komíně nedaleké restaurace a věnovali se letním čapím hrátkám. Ve Veselici byli doma tři mladí čápi bez rodičů v dohledu. Jedno z tamějších čápat bylo adoptováno, pochází z hnízda ve Vrchlabí – Hartě. Adopce se zdařila, čápata byla ve výborné kondici. V Šestajovicích postávali na hnízdě tři mladí, a to pod dohledem matky rakouského původu (kroužek DER AU816). Naše přítomnost se jí příliš nelíbila, a tak přelétla na vyšší a vzdálenější komín.

Jaroměř – Brdce

Po cestě do Jaroměře jsme poctivě sledovali všechny traktory a kombajny. Před josefovským letištěm Lukáš dokonce odbočil zkontrolovat probíhající žně, avšak bezvýsledně. Projeli jsme Josefovem a odbočili vpravo. Na zdejší hnízdní podložce monitorované i kamerou jsme nalezli tři hladově kvičící čápata. Setkali jsme se zde i s majitelem pozemku, který hnízdo zřídil. Umožnil nám vyfotografovat hnízdo z nadhledu vikýře střechy a též jsme se od něj dozvěděli, že jen pár hodin před námi dostala čápata občanky od Petra Kafky (CZP CH232 – 234).

Heřmanice a Vlčkovice

Lukáš si zajel na čerpací stanici pro lehké občerstvení a řešili jsme, co podnikneme dále. U Prahy se začaly rozvíjet silné bouřky směřující k východu. Nakonec jsme se rozhodli zajet ještě do Vlčkovic a pak se případně vydat jižně od Hradce Králové. Po cestě jsme minuli hnízdo v Heřmanicích, na kterém stál jeden čáp. Okolo tohoto hnízda jsme posléze projeli ještě dvakrát a vždy bylo prázdné. Ve Vlčkovicích v Podkrkonoší na nás z vysokého sloupu shlížela tři čápata. Oba rodiče je hlídali ze sousední budovy obecního úřadu, každý z jednoho komína.

Bouřlivé intermezzo

Severně od Prahy se mezitím zformovala supercelární bouře a postupovala podél dálnice D11 přímo k východu. Od Jaroměře jsme po téže komunikaci dojeli až za Hradec Králové. Následovala jízda na Lukášem prověřené pozorovací stanoviště hned vedle dálnice severně od obce Plch. Dojeli jsme na místo a sledovali tmavnoucí západní obzor. Vítr stále zesiloval, ale akce skončila fiaskem. Kromě dvou blesků do země a kapek deště jsme neviděli nic zajímavého. Bouře se zcela rozpadla. Blížila se sice další, ale jejím srážkám jsme chtěli uniknout. Kanape pohozené na polní cestě nám sice v odjezdu nezabránilo, ale dešťové kapky nás přesto dohnaly. Pršelo téměř celou cestu zpět k Trutnovu. I to bylo důvodem, proč jsme vynechali návštěvu hnízda v Žirči.

Vlčice

Místo něj jsme ve Stříteži odbočili doleva a přes Staré Buky dojeli do Vlčic. Ještě před příjezdem k samotnému hnízdu jsme na louce narazili na oba rodiče při sběru večeře. Nejednalo se ale o klasické “zetorky”, na louce rostla vysoká tráva. Na hnízdě čekali na jídlo dva mladí čápi. Od místních obyvatel sídlících hned vedle hnízda jsme se dozvěděli, že mládež letos ještě nevyletěla.

Zlatý hřeb programu

To nejlepší jsme si nechali na konec. Návštěvu našeho domácího hnízda. Vyjeli jsme autem na zalesněný hřbet k nyní již zbořené ruině starého stavení. Po cestě jsme rozehnali fotografující se svatebčany, kteří pořádali oslavu v místní hospodě. Na hnízdo v 18 hodin zrovna přilétla Bohunka a probíhalo krmení, po kterém nám Mahulena předvedla několik povedených výskoků. Při cvičení ji pomáhal i slabý severozápadní vítr. Celkem jsme tedy navštívili 14 hnízd, na kterých jsme napočítali dohromady 24 čápat (na 8 z nich).