Čapí hnízdo v Bohuslavicích

Pro letošní druhý ročník setkání pod Kafkovým komínem, který proběhl v sobotu 30. července, se mi bohužel nepodařilo zajistit zrovna ideální počasí. Sobota začala bouřkou přímo nad Trutnovem a pokračovala deštěm, který s krátkou přestávkou trval až do odpoledne. Proti loňskému roku nás však netrápilo vedro, teplota byla docela příjemná. Ale což, čápi taky musí být na hnízdě za každého počasí, bez deštníku či pláštěnky. A když to vydrží oni, musíme to zvládnout i my. Na čapí loučce se nás po půl druhé odpoledne sešlo okolo čtyřiceti. Chyběla však známá jména jako například Irena, Dalibor nebo Lucie.

Oběd u Krakonoše

Na cestu jsem se vydal vlakem z Malých Svatoňovic v 10:00. Soupravou již cestovala Milena Ř. z Hradce Králové. V Bohuslavicích jsme na komíně viděli obě naše čápata ve společnosti Bohunky, Bohdana jsme nikde nezahlédli. Na nádraží v Trutnově na nás čekala Danutka. Pivovarský komín byl pustý a prázdný. Protože restaurace hotelu Krakonoš byla ještě uzavřena a hustě pršelo, vydali jsme se na obchůzku okolo náměstí. Během ní jsme narazili na Mirka “Lokeťáka”, který právě dokončoval druhý okruh podloubím. Bez váhání s námi absolvoval i třetí, který jsme prodloužili o výpad k “Moby Dicku”. To již odbila 11. hodina a proto hurá do restauračního zařízení. Po cestě i uvnitř jsme narazili na další “čápaře”. U jednoho ze stolů byl již usazen Pepík “Básník” s další partou. Zatímco jsme obědvali, déšť postupně ustal. Do Bohuslavic nás tři nakonec vzal Lukáš autem, hromadnou dopravou se přesouvala pouze menšina návštěvníků.

Bohdan na dřevníku

Krátce po čtvrt na dvě jsme zaparkovali na příjezdu k pile. Zkontroloval jsem hadí loučku, zdali tam nepobývá některý z čápů, avšak s negativním výsledkem. Postupovali jsme po horní silnici, když se náhle skrz keře vedle vozovky ozval klapot. Lukáš okamžitě vytasil fotoaparát a tiše se plížil vpřed. Na dřevníku pod silnicí postával Bohdan a nedůvěřivě si nás prohlížel. Po chvíli se vyčápnul a odlétl pryč. Zamířil ke komínu, ale nepřistál na něm. Místo toho nad ním kroužil a nakonec se usadil na vrcholu jednoho ze smrků v lese za hnízdem. Krátkou chvíli po Bohdanovi se zpoza hradby zeleně vynořila Bohunka, která pravděpodobně seděla na uťaté borovici. I ona letěla směrem ke komínu, aby následně vystoupala do výšky a zmizela nám z dohledu. Úvodní představení skončilo, takže jsme se přesunuli na čapí loučku.

Na loučce

Tam bylo zatím okolo 15 účastníků setkání a další postupně přicházeli. Konečný počet účastníků byl sice nižší než loni, přesto se pohyboval okolo čtyřiceti. Vzájemně jsme se pozdravili a došlo na výměnu různých dárků a upomínkových předmětů. Protože zatím trvalo období bez deště, na hnízdě se začínalo s cvičením. Každý vysoký skok Radúze či Mahuleny byl odměněn pochvalným voláním. Přesunuli jsme se hlouběji do vysoké trávy a zamávali do kamer. Rozproudila se debata ohledně vývoje letošní sezóny, do které však neblaze zasáhl navrátivší se déšť. Ten navíc stále zesiloval, takže jsme záhy skončili v pláštěnkách a pod deštníky. Pod těmi jsme se nakonec společně vyfotili. Pepík rozdal množství malovaných kamínků a podepsal našimi jmény velký kámen věnovaný Českému rozhlasu Hradec Králové. V něm jsme dnes měli dostatek prostoru v rámci pořadu Písničky od srdce.

Slovo závěrem

Déšť nakonec opět ustal a Radúz s Mahulenou nám na rozloučenou ukázali další představení. Bohužel první let z hnízda jeho součástí nebyl. Snad zítra…
Před 16. hodinou se naše sešlost začala pomalu rozcházet. Děkuji všem, kteří se nezalekli nepříznivého počasí a dorazili mezi nás. Rádi jsme vás viděli a těšíme se na shledanou i v příštím roce. Snad budou podmínky příznivější a setkáme se opět ve větším počtu.