Od chvíle odletu Bohunky s Bohoušem uplynulo dnes půl roku. Naše čekání se však rychle krátí, odpočet času do návratu čápů poklesl pod hranici čtyřiceti dní. Kdo ví, možná je tento příspěvek posledním ze seriálu o prázdném hnízdě. Předloni dorazilo Melírkovo hejno již 20. března, v roce 2019 domácí pár o čtyři dny později. Třeba nás letos potká překvapení v podobě Bobešovy či Slávkovy party. Věk na návrat do rodného kraje už mají. Jen by se museli usídlit někde jinde, aby neriskovali střet s pantátou Bohoušem a jeho zobákem.
Události uplynulého měsíce
Poslední reportáž jsme zakončili na komíně s parádní sněhovou čepicí. Zima si koncem ledna dávala záležet a sněhová vrstva přesáhla měsíc po slunovratu hranici 15 centimetrů. Před koncem ledna přišla obleva, která s sebou přinesla i déšť. Padají kapky vody vyvolaly na objektivu kamery ducha bájného Šemíka. Sníh nestačil zcela roztát, hned v první únorový den ho při přechodu studené fronty s bouřkou dostalo hnízdo další vydatný příděl. Sněhová vrstva na komíně tak dosáhla svého letošního maxima.
Poté již sněhu pozvolna ubývalo, ale několika hezkých zimních dní jsme si ještě užili. Zbytky sněhu roztály před polovinou února a na komíně se zazelenal mohutný travní polštář. Bohouše čeká pohodlné kanape. Náhlé oteplení však vedlo k několika větrným bouřím, následujícím krátce po sobě. Poctivě zbudované konstrukci hnízda ani kamerám neublížily. Jen vydatný déšť společně s táním sněhu na horách zvedl hladinu řeky Úpy. Přívalem vody k mírné povodni přispěla i první opravdu poctivá ranní bouřka 17. února. Další bouřku s vydatnou sněhovou přeháňkou jsme zažili právě dnes.
Na samotném hnízdě se toho příliš neudálo, kromě návštěvy tří sýkorek se mu ptáci zatím vyhýbali. I když především v ranních hodinách se začíná linout jejich zpěv z přilehlého stromoví. Porost trávy je proti loňskému roku plošně rozsáhlejší a bujnější. Proběhne-li před příletem čápů revizní výstup na komín, je možné, že bude travní drn upraven tak, aby si čápi mohli snadněji zbudovat hnízdní jamku uprostřed hnízda. Jistě si ale poradí i bez případného lidského zásahu.
Jsou naši čápi už na cestě?
Na tuto otázku je nejpravděpodobnější odpověď – nejspíš ještě ne. Čápi migrující východní cestou a opatření vysílačkami (z Německa a Polska) nevykazují jednoznačný signál zahájení pohybu k severu. Ani v Izraeli se zatím větší čapí hejna neobjevila. První navrátilci do jižních a západních Čech jsou čápi, kteří pravděpodobně zimovali na jihu Evropy (ve Španělsku). Po nich budou následovat letci ze západní Afriky a nakonec dorazí nejmohutnější vlna čápů z jihovýchodu. Doufejme, že i včetně našich.
8 komentářů
Jen aby se v pořádku vrátili!
Už se "našich" čápů nemůžeme dočkat.:-):-):-)
Krásný pohled na hnízdo s travním gaučem. Děkuji za připomínku, že máme očekávat radosti z příletu čapích obyvatel. Je ještě čas, ale je také dobře, že se nám hnízdění na hnízdech připomíná. Už vím, proč mám často nutkání podívat se na všechna mnou sledovaná hnízda, v jakém jsou stavu a třeba i obsazená. Potěšila mě obnova hnízda v Lindheimu, je vidět, že se tam čapímu páru dobře daří. Všem čápomilům posílám pozdrav a přání co nejlepšího zdraví :-)))
Ten krásný travní gauč v únoru ale není pro čápi žádná výhra.
V zimě musí hnízdo pořádně vymrznout, aby se v něm vyhubilo co nejvíc parazitů.
A to se tuto zimu ještě pořádně nestalo, takže čápi příští sezonu budou mít větší či menší nepohodu.
Stříhám metr a těším se na přílet. Přeji šťastnou cestu. 👍🤗
Děkujeme za vaše zpravodajství a těšíme se na přílet.
Také se už moc těším na další čapí příběhy.
Krasne nas napinate jste fakt velci bojovníci a my jsme napnutí jak ksandy moc fandím at vse krásné dopadne a budeme se moc těšit na návrat čápacku