Bohouši a Bohunko!
Třetím rokem v řadě jste v nejvyšší cti zakončili odvěký úkol výchovy nové čapí generace. Za velmi obtížných podmínek jste dokázali vyvést čtyři krásná, zdravá a silná čápata. O život pátého jste se rvali až do poslední chvíle. Společně strávená léta na vynikajícím hnízdě v kraji čápům zaslíbeném přinesla opět své plody. Život v klidu, harmonii a dostatku vám umožnil pokus o boj s nicotou. Síly přírody sice nakonec vyřkly svůj nezpochybnitelný ortel, ale ukázali jste nám to nejlepší, co jste dokázali nabídnout. Letošní počasí vám vaši misi vůbec neusnadnilo. Nejstudenější měsíce ve vašem životě (duben i květen) vás zasypávaly sněhovými vločkami a zalévaly deštěm. O to je váš úspěch cennější. Po odletu mladých jste si ještě užili deset dní druhých líbánek, ve kterých ti, Bohunko, Bohouš dokázal, jak moc mu na tobě záleží. A že je v plné síle připraven na příští rok. Přejeme vám oběma šťastnou cestu bez nástrah, bezpečně se nám na jaře opět vraťte!
Brunclíku, Horymíre, Šemíku a Vesno!
V okamžicích, kdy je psán tento vzkaz, jste již možná dorazili k branám Asie. Svým společným časným odletem jste prokázali svou vyspělost a soudržnost. Pospolu jste táhli za jeden provaz po celou dobu vašeho pobytu na hnízdě a nikdy jste se neobrátili proti sobě, jak se to stávalo v minulých letech. Horymír často létal na výpravy se svým věrným ořem Šemíkem, zatímco nejstarší Brunclík dohlížel na nejmladší Vesnu. Svorně jste žebrali hady a potkany od táty Bohouše a pak se o ně poprali, aniž by to zanechalo šrámy na vašich vztazích. I cizího Poutníčka jste nechali na hnízdě alespoň chvíli odpočinout. Pevně věříme, že v životních zkouškách obstojíte, neboť jste do vínku dostali to nejlepší z čapího rodu. Budeme se těšit, že za tři roky (nebo i dříve) o vás opět uslyšíme.
Pětníčku!
Tvá vůle po životě byla neskutečná, zákony přírody však rozhodly jinak. Jako největší bojovník jsi žil a takový zůstaneš v našich vzpomínkách. Stejně jako všichni ostatní čápi, kterým nebyl souzen dlouhý čapí život.
Betynko!
Po tvém jarním návratu na pivovarský komín jsme ti všichni drželi palce, aby jsi našla toho pravého, když se Bukáček ukázal už zadaným. Nakonec jsi se dočkala Kuby a začala s ním budovat od základů novou čapí rodinu. Často jste se oba učili chybami, pokusem a omylem. Se zatajeným dechem jsme čekali, kolik (a zda vůbec) se vám vylíhne čápat. Dokážete z tři léta opuštěného a zpustlého hnízda vybudovat kvalitní domov pro své potomstvo? Zvládli jste to. Ačkoliv Kubu táhla toulavá krev často mimo hnízdo, čápata rostla a prosperovala. A i když táta nakonec zmizel v neznámu, dokázala jsi sama uživit a vychovat mladé až k samostatnosti. Na poprvé hnízdícího čápa neuvěřitelný výkon, aspirující na titul “Čapí máma roku”. Budeme čekat na tvůj návrat a jsme zvědavi, kdo se k tobě na jaře přidá.
Kubo!
Nenapravitelný tuláku, kam jsi jen zmizel? Nahřívání pařátků na lampách ti bylo málo? Nebo se ti něco zlého přihodilo? Odpověď se možná už nikdy nedozvíme. I když jsi nechával většinu péče o potomstvo na Betynce, nebyl jsi rozhodně špatným otcem. Nikdy nezapomeneme, jak jsi chtěl krmit vajíčko žabkou – a jaké bylo tvé překvapení, když přišly děti konečně na svět. Lotrando a Zubejda dál nesou tvé dědictví, odkaz čápa se stále špinavým fiží, který byl ve větru více než doma.
Lotrando a Zubejdo!
Ukázali jsme nám všem ty nejkrásnější formy sourozenecké lásky mezi čápy. Na vaše společné tulení se k sobě na komíně ošlehávaném větrem nelze zapomenout. Stejně jako na společné hry, kterými jste vyplňovali svou samotu na hnízdě. Absence jednoho z rodičů vás vedla k brzké samostatnosti, jež předčila váš věk. Neudělali jste jediný krok bez druhého a společně se vydali i na dalekou cestu. Ať se vám daří a za pár let na shledanou! Svými jmény do tohoto kraje přeci patříte…
Rozloučení v rozhlase
“Přátelům čapích rodin nejen z Bohuslavic, Trutnova či Mladých Buků, ale z celé naší země: Nastal okamžik, o kterém všichni milovníci a přátelé čápů vědí, že jednou nastat musí. Čapí rodiče úspěšně splnili svůj odvěký úkol a vychovali novou generaci. Ta již na mnoha místech opustila svá rodná hnízda a vyrazila do světa, který jí před malou chvílí otevřela její křídla. I jejich rodiče je budou již brzy následovat. Mnozí nyní cítíme v srdci smutek a prázdnotu, ale takový je přirozený koloběh života. Vzpomínejme na krásné chvíle, které jsme s nimi mohli prožít. Mladým přejme dlouhý a plodný čapí život, rodičům bezpečný návrat tam, kde je jejich domov. Protože oni se vrátí, tak jak jim odpradávna káže jejich krev toulavá…”
28 komentářů
To je tak krasne a dojemne rozlouceni! Bohuzel slzim tak, ze ani nemohu psat. Diky, diky.
No jo,pane Tomáši,zase jste nás rozbrečel....Chybí nám ti nádherní tvorečkové a kéž bychom vysíláním našich láskyplných vzpomínek a myšlenek mohli nakumulovat a vyslat k nim energii,která je ochrání před všemi nebezpečími....
Aby Vám nebylo smutno po čápech, jako mě s přítelkyní pouštíme si záznam pořadu čapí vesnice, aby i Vám ten čas hezky utekl, tak se na video podívejte na mém YouTube kanále. Omluvte výpadky zvuku, který byl tou dobou působen závadou na vysílači v místě příjmu. A protože dění na čapím hnízdě sledujeme pravidelně, rozhodli jsme se, že si v následujícím roce uděláme výlet do čapí vesnice, vidět tu nádheru na vlastní oči. https://youtu.be/P9jk3K7ZE7Y
Tedy, pánové, kdo umí, umí!!! Téměř nevidím na písmenka přes slzy, ale musím napsat, že neznám nikoho, kdo by dokonaleji dokázal většinu sledujících(nebo spíš všechny) zároveň rozplakat a usmívat se. Moc a moc děkuji!!!
Dobrý večer, to se Vám opět povedlo,jste opravdu úžasný člověk. Slzičky radosti a štěstí, že budeme koukat na video několikrát dokola,abychom všechno stačili pobrat. Veliké díky za informace a budeme se těšit na jaro a naše čapí rodinky. Všechny čapí příznivce zdraví Zdena s rodinou a spoustou mých přátel, které jsem tím nakazila. 💓💓💓.
Tak krásný sestřih videí, potržený překrousnou hudbou, myslím že může získat evropské prvenství. Díky
Děkuji Vám za to, že jsem měla možnost sledovat v přímém přenosu tato nádherná a vznešená stvoření.Našim čapím přátelům přeji krásný a dlouhý život, aby vyvedli do světa další generace a překonali všechny nástrahy přírody a hlavně nástrahy které jim připravujeme do cesty my,lidé.
Vážený pane Prouzo, vážený pane Ronge. Co dodat? Z vašich dílek vyzařuje láska, cit, pokora, obdiv a úžasná profesionalita. Je velká škoda, že vaše díla dělají radost "jenom" čapím pozorovatelům. Jak krásné by bylo, kdyby byla zpracována "Kniha čapích příběhů" a směrována na naše malé čtenáře, kterým by se tím otevřel svět života v přírodě. Klaním se před vámi a děkuji za možnost sledovat tak nádhernou podívanou. Děkuji.
Neskutečna nádhera ,přes slzy nevidím na psaní...děkuji za tento nádherný sestřih ...
Pane Tomáši,
Děkuji za Vaše krásné povídání a tak nááááádherné rozloučení s touto čapí sezónou. Je to velmi dojemné povídání a Vy jste rozený spisovatel. Celou tuto sezónu jsem osudy čapích rodinek u nás v Trutnově i v Bohuslavicích sledovala. Vždy, když jedu vlakem na Hradec Králové, tak mávám na komín KARY, i když dnes už opuštěný......A v Trutnově komín stále sleduji.
Vám přeji hodně zdraví, štěstí a spokojenosti ve všem co děláte.
Tomáši a Lukáši,
jste skvělí! Moc děkuju za vše, co pro nás a čápy děláte. Tohle poslední rozloučení je nádherné, ještě jednou díky.
❤️
Teď ke ta chvíle, kdy musím i já co se synem jsme také sledovali život "na komíně" a byli jsme svědky čapího života. Poznali jsme tu krásu přírody a moudrost našich/vašich krásných stvoření na které jsme se od nás z Prahy dojeli i podívat a měli jsme štěstí, když jsme v Trutnově pod komínem čekali a viděli jednoho z rodičů jak nese v zobáku seno na hnízdo. Jsou úžasní. Prožívali jsme s nimi radosti a měli radost a i jsme i byli smutní při tragických chvílích ana dálku jsme jim drželipalce, aby zase bylo lépe. Pro mne bylo zadostiučiněním, když mi syn řekl - mámo, tuto možnost živou podívanou na počítači denně sledovat, bylo to nejlepší, cos mi ukázala. Syn je na invalidním vozíku, tak té zábavy moc není. A i když je mu 54, denně se potěšil sledování "svých děcek" a oba jsme s nimi vše prožívali. Vám děkujeme za tuto možnost a již se těšíme na příští jaro a přílet "našich děcek". Kuliševová Emilie se synem Robertem
Chvíle kolem čapích pozorování byly krásné. Umožnili jste nám být s čápy v etapě jejich rozmnožování a dospívání. Teď jsou komíny s hnízdy prázdné, ale naše srdce plné vděčnosti za práci všech, kdo nám přenosy a reporty přinášeli. Budu se vracet k příhodám tohoto roku a doufat, že se příští rok zase s čápy shledáme. I za relace v rozhlase i televizi moc děkuji, doplnily nám vědomosti a zahřály u srdíčka ☺ ♥ ♣
Sledovala jsem od loňska čapí život, to letošní sledování hnízd však bylo neuvěřitelné právě díky zprávám a videím soustředěným do článků. Vždyť o čápech se mnohým lidem i zdálo , či nedalo jim spát samou zvědavostí, co se právě děje. Stranou šly mnohé záliby jiné, zájem projevovaly děti i dospělí různých věkových skupin. Co víc psát? Myslím, že ta velká "komunita" čápomilů, jak se začalo říkat, jen tak nezmizí.
Díky, díky, vymáčkli jste z lidí pár slziček, reakcí různých a to je právě to dobré. ♥
Vážení a milí Tomáši a Lukáši,
děkujeme moc za všechno, co jste pro čápy a hlavně pro nás, co je máme rádi, udělali. S jakou láskou a pokorou jste k nim
přistupovali a vše nám zprostředkovávali! A nakonec to krásné přání a rozloučení - co dodat - to, jak jste to, Tomáši, krásně
napsal, asi sdílíme všichni.
Přeji Vám hodně zdraví, štěstí, spokojenosti a elánu do další práce.
Václavka
Jste můj ostrůvek pozitivní deviace. 🙂
Smekám před panem Tomášem jak nás tímto psaním přivedl až k slzám kterým se nedalo ubránit. Jsem sledovatelkou teprve druhým rokem a tak hltám každou informací o tak vzněšeném ptákovi jako je čáp. Hodně jsem se poučila. Trošku mně zarazilo loučení na tři roky. Myslela jsem že se vracejí každý rok. Děkují za krásný článek který mi prošel srdcem.
Když se jim nic po cestě nepřihodí, tak se rodiče na jaře vrátí. Ale mladí si užívají tepla jihu několik let - až jsou připraveni založit vlastní rodinu, tak se vrátí domů.
Zase jsem naměkko 🙂 První rok sledování čápů a hned takový emoce. M. Buky, nebo Trutnov, tam jsem byl jak na trní, nervy pochodovaly, když toho bylo moc, zapnul jsem si Bohuslavice - tu čapí oázu klidu. Kterou bychom si přáli na všech hnízdech. Nastaly také chvíle, kdy jsem si říkal "Příští rok už takové nervy prožívat nechci, přestávám sledovat" ale už teď vím, že na konci března budu žhavit dráty a budu mít otevřené záložky na internetovém prohlížeči a budu netrpělive očekávat klapot. Kdo přiletí první? Už teď se těším. Ale hlavně...ať ty naše opeřence provází štěstí. Jinak musím napsat, že mne překvapilo, jak velcí fandové kolem čápů jsou a teď se jim ani nedivím 🙂
sledovala jsem celý jejich pobyt, budu sledovat hnízdo zase příští rok. Krásně vše napsáno. Nejednu slzu jsem uronila 🙂
Thanks Tomas and Lukas ... the wait for this chapter of the diary has been truly rewarded: words and images that contain the thoughts and emotions of all of us who have followed with expectation, apprehension, joy, sadness, wonder the events of these two nests .....
They left us, as always ..... but as always they will come back because the promise of return remains between us and them, which is the promise of the hope of life that wins over anything, despite its apparent fragility ....
May our hearts and our thoughts accompany them on their epic journey, with favorable winds and defending them from any pitfalls they will encounter .....
They will come back and we will still be here to witness the unchanging but ever new repetition of the miracle of life 🍀🍀🍀
Stále sem chodím, " co kdyby něco" a dnes jsem se dočkala. Úžasné shrnutí slovem i obrazem. Když se nám bude nejvíce stýskat, máme se k čemu vracet. Opravdové díky!! ♥
Milý Tomáši a Lukáši ... děkuji ... děkuji ... děkuji!
Vždycky jsem jen z povzdálí tiše sledovala dění na hnízdech i na chatu. Smála se nebo brečela, prožívala radostné i smutné chvíle, bála se o naše čápíky v těch bouřích a větrech....
Tentokrát jste mě, hoši, dostali! Brečím, po tvářích tečou krokodýlí slzy. Nádherné rozloučení a přání všem, Tomáši ... překrásné video, Lukáši! Jste úžasní a já vím, že příští rok budu opět a zase tiše s vámi, s čápíky a se všemi čápomily na chatu a nechám si ráda pohladit dušičku.
Přeji všem čápomilům pevné zdraví, hodně sil a elánu ... a věřte, že já tady budu!
P.S. Moc ráda bych měla v práci v knihovně na regálu knihu od Tomáše Prouzy s fotkami Lukáše Rongeho s názvem "Kniha čapích příběhů".
Nic krásnějšího již nelze dodat k předešlým komentářům. K mému pokročilému věku si přejí je přivítat ve zdraví a pohodě a těšit se na opětovné shledán v příštím roce.
To je tak nádherný článek!!!!!!!!!!!!
Děkujeme, milý Tomáši, za krásná slova o čapích rodinkách... Opravdu člověk musí brečet, když si na všechny ty zajímavé zážitky na hnízdě vzpomene...
Sleduji čapí hnízda letos poprvé a jsem úplně unešena! Jak se ohleduplně a ze všech svých čapích sil snažili opatrovat a řádně vychovat své mladé potomky...To by jim leckdo z nás,lidí, mohl jen tiše závidět. Každý den jsem se těšila na nové zážitky a také Tomášovy čarovné večerníčky...
Doufám, že se všichni příští jaro v pořádku vrátí, budu se velmi těšit. Děkuji všem rozumným příznivcům čapích rodičů a dětí.
Václava Vitoušová.
Tome, Lukáši, další modří klíčci..... Moc děkujeme za provedení dalším Čapím příběhem. Občas smutným, ale jinak krásným jako každý život ať lidský, či zvířecí. Jsme tu parta lidí, kteří to prožívají, někdy až moc 😢, ale to vše je život. Přeji všem hodně štěstí, radosti a tu zimu přečkáme, aby jsme další rok přivítali naší Bohunku a Bohdánka a teď musím končit, přes slzy nevidím, ale to bude dobré.... Mahu a Rádi, jste bezva čápíci. ❤