Čapí hnízdo v Bohuslavicích

Takřka po roce od dvojice setkání pod bohuslavickým hnízdem, která proběhla 9. a 12. srpna 2020, nastal čas na další akci tohoto typu. Uvolnění protiepidemických opatření konečně umožnila její konání, předpověď počasí vypadala dobře a čapí rodina byla v plné kondici. S nápadem na uspořádání srazu přišli jako první Dalibor s Lucií, podpořeni Irenou. Datum bylo stanoveno na sobotu 7. srpna, čas na 13. hodinu. Informace byly vystaveny zde na webu. S napětím jsme očekávali, kolik lidí se nakonec zúčastní. Můj odhad byl okolo 50 a nakonec nebyl daleko od pravdy. V následujících řádcích se vám pokusím přiblížit alespoň zhruba průběh akcí, u kterých jsem byl osobně přítomen.

Dopolední lov ve Vlčicích

Do Trutnova jsem odjížděl v 10:00 vlakem z Malých Svatoňovic. Hnízdo bylo v té době prázdné a v okolí nebylo vidět čapí nožku. V Trutnově jsem u UFFA potkal Danutku a následně mi Lukáš volal, jestli s ním a Dášou s Honzou nechci jet na focení do Vlčic, kde prý probíhá čapí slet. Zajeli pro nás zpět do města, při té příležitosti si Lukáš vypůjčil od Miloše Šálka (mj. fotografa Trutnovinek) teleobjektiv. Za Vlčicemi se na louce páslo 15 čápů, včetně jednoho kulhajícího. Jeden z čápů měl na nožce kroužek se značkou CE886 – jednalo se tedy o Serváce z Mladých Buků. Ten se již osamostatnil a pohyboval se mimo rodné hnízdo. Celé hejno si od nás stále udržovalo odstup a nakonec vzlétlo. Ve vzduchu se k nim přidali další čápi a jejich počet vzrostl na 18. Nad hlavami se nám objevili i dva čápi černí a několik dravců. Všichni kroužili ve vzestupných proudech pod kupovitou oblačností, až nám zmizeli z dohledu.

Chtěli jsme se podívat i do Mladých Buků, ale po cestě okolo Havlova Hrádečku jsme dorazili k zrovna prázdnému hnízdu. Zaparkovali jsme tedy auto v areálu firmy HD Internet a šli na oběd do restaurace Hotelu Krakonoš. Tam jsme potkali další část účastníků srazu. Konzumace nám trvala poněkud déle, vyrazili jsme proto z města až po 13. hodině.

Setkání na čapí loučce

Protože byl komín opět prázdný, odstavili jsme auto na odbočce k pile a zkontrolovali hadí loučku pod tratí. Ani tam ale nikdo nebyl. Pokračovali jsme po horní silnici a k čapí loučce dorazili shora. Tam na nás již všichni nedočkavě čekali, sešlo se nás nakonec přes 55. Při příchodu každý obdržel vzpomínkové foto z hnízda. S Lukášem a Irenou jsme přednesli krátký projev, následovalo období volné zábavy. Poté proběhla loterie o ceny od Pepíka Básníka. Jednalo se o několik malovaných kamínků a knihu. Zároveň jsem rozdal přes 30 výtisků červencového Magazínu Trutnovinky věnovaného čápům (a naopak jsem jiné magazíny dostal). Též jsme obdrželi malé broušené drahé opály, hořické trubičky, sošky a spoustu jiných upomínkových předmětů. Irena rozdávala vynikající buchty a koláče.

Najednou se nám nad hlavami objevilo 6 čápů. Chvíli kroužili přímo nad námi a poté postupně přistáli na komíně. Něco ale nebylo v pořádku. Když dosedl pátý, neozval se hladový dračí řev ani nebylo vidět zběsilé mávaní křídly při žebrání o svačinu. To mohlo znamenat pouze jediné – pátý čáp není rodič. A bylo tomu tak, na hnízdě bylo v té chvíli pět mladých čápů. Šestý čáp se kamsi vypařil, pětice zůstala v klidu a míru na komíně. Vše si můžete prohlédnout též ve videu od Dalibora.

Setkání se chýlilo ke konci, účastníci se začali rozcházet a my ještě zamířili na chvíli do místní hospody u mostu přes Úpu. Tam nás čekala Šárka s vynikajícími dortíky. Protože měl Lukáš v plánu další kolo “Tour de Ciconia”, nezdrželi jsme se zde dlouho a po rozloučení vyrazili na cestu. Fotodokumentaci zajistili kromě Lukáše i Dáša a Honza Drahokoupilovi.

Cestou domů

Při cestě domů jsme zahlédli osamoceného čápa v louce nad Velkými Svatoňovicemi. Než jsme našli místo k parkování, čáp nám zmizel z dohledu. Avšak zvuk motoru nás s jistotou naváděl správným směrem. Za horizontem řádil Zetor se sekačkou, okolo pochodoval pan čáp a cpal se zetorkami. Jednalo se o dospělého bez kroužku, mohl to teoreticky být i Bohouš nebo čáp z Batňovic. Na hnízdě v Batňovicích byl na hnízdě pouze jeden z mladých, vypadalo to na benjamínka. Poté jsem se již vydal pěšky domů a Lukáš pokračoval v turné po dalších hnízdech. Již beze mne proběhla návštěva hnízd Veselice a Žireč.

Zhodnocení

Děkujeme všem účastníkům a především těm, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na organizaci akce. Vážíme si krásných upomínkových předmětů, které jste nám mnozí věnovali. Doufáme, že jste byli spokojeni a akce splnila vaše očekávání. Za rok se snad opět znovu setkáme přinejmenším ve stejném počtu, ideálně v podobném termínu. Jen by to možná chtělo nějaké jmenovky, já mám totiž špatnou paměť na jména i tváře…