Čapí hnízdo v Bohuslavicích

Po pondělní zkoušce deštěm následoval v úterý test silným větrem. Noc strávila tentokrát celá rodina na hnízdě společně. Již od půlnoci začal zesilovat severní vítr, který během dopoledne v nárazech překračoval rychlost 10 m/s. Navíc opět pršelo, i když ne tak dlouho a vydatně jako včera (přesto spadlo dalších téměř 5 mm srážek). Když jsem ráno odjížděl vlakem do Hradce Králové, panovalo venku počasí, že by čápa z hnízda nevyhnal.

Zjevně to byl ale pouze lidský pohled na věc, čápi měli názor odlišný. Příliš silný vítr samozřejmě nebyl zrovna ideální pro lety mimo hnízdo, ale zase se v něm dalo hezky vznášet přímo nad komínem. Při laškování ve větru nejprve skočil Ctirad Šárce kolem krku. O půl osmé pak vylétli z hnízda Šárka s Bivojem, načež následovala téměř dvouhodinová pauza. Poté přišlo provětrání se všech, kromě Ctirada. Při přistání byl Bivoj proti větru “krátký” a zoufale hrabal na okraji hnízda, aby ho vítr nesfoukl mimo. Nastala téměř hodinová přestávka, po které předvedl Bivoj opravdovou “frajeřinu”. Zatímco Šárka sklesla na hnízdo kolmo shora, Bivoj byl při příletu příliš nízko a nedokázal už vystoupat. Proto komín podletěl, nechal se větrem zvednout na návětrné straně a následně na hnízdo “zacouval” po větru.

Když si Šárka potřebovala ulevit, čápanec za ní vlál jak konfeta. Okolo poledne rychlost větru vrcholila, a tak čápi raději zaklekli či zalehli na hnízdo. Asistoval jim při tom chvíli Bohouš. Ctirad si poskočil, vítr ho lehce strhl nečekaným směrem a málem tak zasedl klečícího Bivoje. Po poledni přiletěla Bohunka se senem, nakrmila a opustila hnízdo jak stíhačka formaci. Poté se znovu klečelo nebo leželo. Po 15. hodině za stále dosti silného větru se i krátce letělo. A to bylo pro dnešní den vše, protože večer začalo znovu mrholit a slabě pršet.