Páteční den obohatil čápata o řadu zkušeností, které se jim budou v budoucnosti jistě hodit. Za klidného a slunného počasí rozhodně netušila, co jim přinese zbytek dne. Ráno začalo vydatným přídělem slunečních paprsků, které rychle zvedly teplotu až přes +30 °C. Zároveň vanul svižný jižní vítr. Ten sice sváděl k tréninku křídel, ale jeho ostrost od něj zároveň odrazovala. Měla s ním problém i Bohunka, když se vracela s nákladem sena na komín. Přes naloženou fůru pořádně neviděla a navíc ji protivítr zbrzdil natolik, že málem na hnízdo nedoletěla. Čápata strávila dopoledne povalováním se na hnízdě.
Až později odpoledne, v okamžicích zeslabení větru přišel čas na cvičení. Bivoj se již dokázal vznést více jak 10 centimetrů do vzduchu. Vítr nadále slábl a do cvičení se zapojila i ostatní mládež. Jihozápadně od hnízda se však již chystala další zkouška čapí odolnosti.
Na linii konvergence (místo, kde se sbíhá vítr proti sobě) před studenou frontou začaly růst bouřky. A jedna z nich si to namířila přímo na hnízdo. Na něm v té době přebýval s čápaty Bohouš. Nejprve začalo pouze slabě krápat, ale během chvíle se nebesa doslova protrhla. Navíc se přidaly i poryvy větru, které donutily i Bohouše zakleknout a nakonec zcela lehnout. Největší přívaly vody (naštěstí bez krup) tak přestála celá pětice čápů vleže.
Bouřka brzy pominula a všichni mohli zase vstát. Příliš se jim nechtělo, ale co se dalo dělat. Bohouš záhy odletěl pro večeři a čápata zůstala na hnízdě sama. Velení se ujal Bivoj, zatímco Plaváček jako jediný zůstal ležet. Z promočeného sena ho zvedla až návštěva straky, kterou všichni čtyři společně zahnali. V 19:20 zavítala ke hnízdu další bouřka, první kterou čápata prožila na komíně sama. Blízký hrom je sice trošku poplašil, ale jinak čelila dešti statečně. Za dalších 20 minut se konečně vrátila Bohunka s večeří a o něco později i Bohouš. Kvičení hladových čápátek se rozléhalo daleko do kraje.
