Na konci prvního červencového víkendu jsme zaznamenali ještě další změnu. V minulosti obranu hnízda zajišťovali vždy rodiče a v případě nebezpečí zaujímala čápata nehybnou pozici. Před několika dny začala čápata přejímat aktivní obranný postoj. Začalo to Plaváčkovým zahnáním holuba ve chvíli, kdy byla čápata na hnízdě sama. Včera večer nad hnízdem přelétal neznámý pták – byl vidět pouze vržený stín. Bohunka začala klapat, čápata však nezalehla, ale roztáhla křídla a začala klapat také. Tedy jen ta, která “útočníka” viděla. To samé se opakovalo dnes ráno, kdy se k hnízdu přiblížil příliš blízko holub. Toho už vyprovodilo všech šest klapajících zobáků. Čápata jsou tak připravena na samostatný pobyt na hnízdě.
Po slunečném ránu se během dopoledne zatáhlo a zvedl se západní vítr. Ten motivoval všechna čápata k tréninku křídel, přičemž Bivoj byl jako vždy nejaktivnější. Zjistil, že větvičky na okraji hnízda jsou docela pružné a využíval jich jako trampolíny. Občas s ním vítr trošku více smýkl, takže pošlapal zrovna se povalující sourozence. O půl jedenácté při přechodu nevýrazné studené fronty slabě zapršelo, o půl druhé odpoledne znovu. Jednalo se však jen o pár kapek, které ani nedokázaly umýt větvičky od čápanců.
Střežený prostor hnízda někdo opětovně narušil krátce před 15. hodinou. Zastrašovat začala Bohunka, čápata příliš nereagovala, protože vetřelce nejspíš nezaregistrovala. Během chvilky dorazil na komín Bohouš s plným zobákem sena. To nouzově vyklopil přímo na Ctiradova záda a pustil se také do klapání. Ctirad si zátěže asi nevšiml, protože se pohyboval se suchou trávou na zádech ještě dlouhý čas poté.
V 18 hodin doručila Bohunka k večeři zdravou výživu – vypadalo to sice jako zelenina, ale byly to proteiny v podobě cvrčků a kobylek. Dostalo se na všechny, i když to byly spíš takové jednozobky. Po jídle se čápata seřadila čelem ke kameře a probírala podestýlku, zdali v ní nezůstalo ještě něco dobrého. Před osmou hodinou při dalším krmení vyhrál Plaváček obřího potkana. Bohouš pak vyrazil na jedno večerní a mladí zůstali na hnízdě sami. Pod zapadajícím sluncem se věnovali hlavně hnízdoválení.
