Čtvrteční den poznamenalo především deštivé počasí. Čápata i rodiče se pomalu vzpamatovávali ze včerejšího kroužkování, když na ně ráno začalo slabě pršet. Sice záhy přestalo, ale hnízdo zůstalo nepříjemně vlhké.
Bystřejší pozorovatelé si všimli, že Bohouš utrpěl zranění na pravé noze v oblasti “paty”. Měl strženou kůži a slabě krvácel. Ranka však byla staršího data, protože krev již byla zaschlá. Zpětným pohledem na kamerový záznam jsme zjistili, že s ní přiletěl již předchozího dne večer. Navíc se nezdálo, že by ho zranění jakkoliv omezovalo či bolelo. Snad se mu noha brzy zahojí.
Při delším sledování čápat v hnízdě jsem začal mít pocit, že jsme včera ve chvatu a chaosu na hnízdě nepřiřadili jmenovky ke kroužkům zcela správně. Pana Kafku i nás totiž zmátlo bojovné chování jednoho z čápat, které jsme tak automaticky považovali za nejstaršího Bivoje. Nakonec se ukázalo, že s ohledem na velikost a především délku černých letek došlo k záměně Bivoje a Šárky. V článku tak byl text upraven a údaje nahrazeny správnými.
Po poledni zasáhla hnízdo vydatná přeháňka. Bohouš, který zrovna vykonával dozor, se s ohledem na velikost čápat ani nepokoušel je zakrývat. Postavil se ale tak, že se mu mohla alespoň částečně schovat pod “šos”. Odpoledne Bohouš opravoval ohrádku pobořenou panem Kafkou.
Bohunka byla po většinu dne od pohledu “nabroušená”. Chodila v pozoru po hnízdě a bedlivě sledovala okolí. Občas krátce klapla zobákem a často se zdržovala v místech, kde na hnízdo vede žebřík. Ale nemusela se bát, další návštěva ze země již nehrozila.
Večer začalo vytrvale, ale pouze slabě pršet. Bohouš odletěl pro večeři a čápata zasedla do hloučku uprostřed hnízda.
