Čapí hnízdo v Bohuslavicích

Již několik dní předem nás předpověď počasí varovala před náhlým příchodem “zmrzlých mužů”. Ten měl nastat v průběhu pondělí 11. května. Toho dne jsme se probudili do mlhy, že by se dala krájet. Ale ani tak nezabránilo Bohoušovi v dalším zvelebování hnízda. Během dne se pak vyjasnilo a teplota příjemně stoupala. Ve stejnou dobu však změna začala klepat na dveře – přes hřeben Krušných hor se začal valit studený vzduch ze severu.

Vichřice na hnízdě

Idylka skončila krátce před 14. hodinou. Náhle se zvedl stále zesilující severní vítr a teplota začala rychle klesat. Později se přidal i mírný déšť. Zpočátku nebylo nepříznivé počasí tak divoké, takže se oba čápi dál střídali v sezení. Po půl šesté se na hnízdo vrátil Bohouš a na chvíli si přilehl k Bohunce. Ta po chvíli vstala, aby se vyčápla. Bohouš změny bleskurychle využil a zaujal pozici v důlku, jako tank ve věžovém postavení.

Severní vítr však rychle sílil a na hnízdě začalo být problematické zůstat stát. Bohunka však statečně čelila poryvům větru, který začal očesávat větve z komína a v jednu chvíli hrozil, že obrátí celý okraj hnízda naruby. Bohouš stále setrvával na vajíčkách, zatímco začalo hustě pršet. Teplota dál klesala a pozdě večer začaly proletovat sněhové vločky. Hnízdo větru vytrvale odolávalo, ne však stromy, domy a elektrické vedení pod ním. Ze všech stran okolo hnízda začaly přicházet hlášení o škodách způsobených vichřicí. Na mnoha místech pozbyli lidé elektrického proudu. I vlak jedoucí ve stráni naproti komínu jel velmi zvolna, pro případ stromu padlého na trať.

Konečně po 22. hodině začal vítr poněkud slábnout. Bohouš se zvedl, aby se protáhl a ulevil si, avšak Bohunku na vajíčka nepustil. Mělo to však svou logiku, protože Bohunka už byla mokrá a studená, a to by budoucím čápatům nesvědčilo. A tak se postavila na jedné noze vedle, aby tak přečkala noc. Před půlnocí sice stále foukalo, ale už ne nijak ničivě. Před kamerou občas prolétla sněhová vločka. Až po půlnoci konečně došlo na hnízdě k výměně stráží a Bohunka si mohla odpočinout vleže. Bohouš se naopak mohl protáhnout. Po zbytek noci se již oba pravidelně střídali.

Ranní teplota klesla k bodu mrazu. Když okolo 7. hodiny Bohunka vstala, z důlku pod ní se pařilo tak, jako by snad vařila vajíčka natvrdo. Byl to ale jasný důkaz, že jsou v teple a bezpečí. Hnízdo snad během dne vyschne, čeká nás nyní několik studených nocí a rán. Ale to nejhorší už mají čápi snad za sebou.

Meteorologické hledisko

Královéhradecký kraj, zejména právě Trutnovsko, postihla včerejší vichřice asi nejvíce z celé republiky. Silný vítr byl spojen s přechodem velmi výrazné studené fronty od severozápadu, při kterém prudce klesla teplota. Na mé stanici ve Velkých Svatoňovicích (5 km JV od hnízda, ve stejné nadmořské výšce jako pata komína) dosáhlo denní maximum +22,7°C ve 12:37. Pak začal rychlý pokles až na +2,7°C těsně před půlnocí. Do úterního rána se ochladilo až na +1,2°C v 5:03. Přízemní teplota padla pod bod mrazu, až na -1,8°C. Během pondělí spadlo 10,6 mm srážek, převážně ve formě deště. Po 19. hodiny se vyskytovaly srážky smíšené, na Jestřebích horách ležel ráno zhruba od 600 metrů sněhový poprašek.

Vítr dosáhl na stanici maximální rychlosti 16,5 m/s (60 km/h), a to opakovaně mezi 19. a 21. hodinou. Jednalo se o 5. největší náraz v historii měření za 10 let. I průměrná rychlost větru 8,9 m/s byla velmi vysoká, zařadila se na 4. pozici mezi naměřenými rekordy. Pro letní půlrok to byla velmi netypická situace. Takto vytrvalý a silný vítr ze severního směru se moc často neobjevuje. I proto čapí hnízdo poměrně trpělo, neboť vítr vanul v podélné ose údolí, ničím nebržděn. Zatímco jindy nás Krkonoše před větrem chrání, včera mu nejspíš naopak v ničivosti pomáhaly. Studený těžký vzduch se přes ně od severu přeléval a získával na rychlosti.